OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, vizuální stránka je úžasná. Příroda Pandory je rozmanitá a dechberoucí v každém záběru (až to člověku příjde skoro trochu podezřelé). A ano, fantastická forma filmu vítězí jednoznačně nad příběhem jako takovým. Nicméně příběh mi nepříjde stupidní či zbytečně jednoduchý - jen se prostě k tomuto filmu hodí. Já si prostě nemyslím, že přívlastek jednoduchý musí znamenat automaticky špatný (a ostatně to samé můžu říct o velkém množství hudby, když už jsme na metalopolis). Méně černobílé postavy bych ale také uvítal. Co však Avatarovi upřít nemůžu je fakt, že jsem se dvě a půl hodiny královsky bavil. Gorth: Souhlas, manažer byla naprosto skvělá (nejlepší) postava, jeho hlášky byly samé perly a mohl dostat víc prostoru.. "Posvátný?! Tady v tý zemi když hodíte do vzduchu klacík, tak vám stejně spadne vždycky na něco posvátnýho.." :) (tak nějak si to pamatuju)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nádherné, bombastické, uzemňující, nekonečně zábavné. Téměř do puntíku souhlasím s Marigoldem. Pokud je něco TAKHLE zábavné, mávnete ruku nad předvídatelným dějem a americkým klišé. Dlouhá léta pečlivého vývoje se odráží v každé vteřině. Když se něco dělá poctivě, je to pak holt znát, ať už se to líbí nebo ne. Dokonalá sci-fi/fantasy pohádka.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
tak nějak... +-0,5; to, co bych asi psal, už napsal Astennu;) + soundtrack mi přišel dosti průměrný, vadil mi dabing /jsem jediný, komu se tak líbil ten manažer/ředitel?:)/
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
EDIT, 1.7. 2011 Po druhém zhlédnutí musím zvýšit na maximum.
cakal som,ze ma avatar ohuri po vizualnej stranke...neohuril, lebo vyzera tak prirodzene, ze mi to doslo az po zaverecnych titulkoch. Forma zase zvitazila nad obsahom, podstatne je, ze bavi. Cameron nastavil latku hodne vysoko.
Upřímně jsem se celého tohoto projektu dosti bál...do kina jsem šel v tušení, že neuvidím nic víc než levnou ekologickou agitku podanou ve fantastickém zpracování, což ve mně umocnil ještě předem vypuštěný trailer. Jak jsem se ale mýlil...veškéré chmury mé mysli byly rozmetány s takřka dokonalopu důsledností již v prvních okamžicích filmu. Můj dojem byl pravděpodbně umocněn i faktem, že dosud jsem neměl tu čest přijít do styku s 3D kinematografickou technologií. Zkrátka jsem byl naprosto unešen technickým zpracováním filmu a až do včerejška jsem netušil, že je něco takového vůbec možné. Tudy se nepochybně bude (technicky) ubírat kinematografie v příštích letech. Pandora si mě zkrátka naprosto získala svou atmosférou, faunou, flórou...zkrátka vším. Kochal jsem se pohledem na nedosažitelný ráj, až jsem se musel chvílemi ujišťovat, že ještě sedím v kině. 3D technologie byla použita na můj vkus vhodně a citlivě a díky ní jsem se plně integroval do vizuálně tolik přitažlivé pandorské krajiny...z hlediska technického zpracování není co vytknout, Cameron předběhl dobu - 100%! A teď k příběhu: Cameron vsadil na jasný, snadno uchopitelný a nutno dodat, že tisickrát vylouhovaný příběh, který přes tohle všechno zůstal efektivní a soudržný. Nebyl o nic horší, že naprosto přiblbá dějová linka Titanicu; ruku na srdce, vadilo to někomu? Přišel jsem se do kina pokochat současnými možnostmi filmařského průmyslu a ne řešit existencialistické otázky či nějaký skryté poselství filmu (které se Cameronovi nepodařilo/nechtělo skrýt ani trošku :)). Zkrátka Cameron není Kubrick! Naštěstí se James drží svého kopyta a to mu jde ze všeho nejlépe. Souhlasím s autorem recenze, že ekologický apel se dal přežít a vlastně to byla i opodstatněná kritka lidského chování. Nikdo není dokonalý, Jamese Camerona (ne)vyjímaje, leč právě natočil film roku (minimálně). Myslím, že Avatar má slušně nakročeno k tomu, aby se o něm mluvilo i za pár let. Co do revolučnosti technického zpracování snese srovnání snad jen s 2001: A Space Odyssey nebo Star Wars: Episode IV. Mně se zkrátka tahle sci-fi-fantasy pohádka moc líbila a sežral jsem jí Cameronovi i s navijákem :)
vizualne uchvatne (3d), ackoliv chyby a nedokonalosti se tam najdou... obsahove (scenar, dialogy) totalni sracka... remeslo nestaci, postradam tu opravdovou filmarinu (vse ostatni krome vizualu)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.