Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
Když ho miluješ... znáte to. Tamás Kátai a jeho nezaměnitelná eklektická směs metalu, folku, ambientu a industrialu je zpátky a s ní i tradiční kotlík "co pusta dala". Nejde v žádném ohledu o vrchol tvorby, ale o vtahující kolekci plnou hravosti a emocí.
Zajímavý sci-fi koncept lidstva v simulaci, kde se ve sluneční soustavě zjevují nové planety. Zhudebnění tedy odpovídá tématu, drsný tech death metal tak nese i značnou dramatičnost a výbušné riffy jakoby simulují vesmírné katastrofy. Dost se to povedlo.
Ano, eintopf to je. Ovšem chuti vyvážené ve všech ohledech. S touto objednávkou dopředu víte, co dostáváte. Žádné tajuplné a nevyzkoušené chutě. Německé trio si ten svůj metalový tradicionalismus hýčká a nic nepředstírá. Navíc ten zvuk se opravdu povedl.
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Bavorští BLACKEVIL jsou takový Eintopf stylů tvrdšího metalu. Je tam od každého trochu, nejvíc heavy a thrash, ale i dalších ingrediencí jako speed, black, death. Jsem ve stádiu rozvažování, zda je za tím složitější koncept, nebo je to jen Eintopf.
