OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CD 1 je předzvěst tvrdého "Train Of Thought ", zatímco CD 2 mi zní jako pokračování mistrovského záseku "Metropolis II", poloha, která mi u DT sedí nejvíce. CD 1 - 6/10 CD 2 - 10/10
Najviac na celej tvorbe týchto exhibicionistov mi vadí presne ten hudbný exhibicionizmus. Fajn momenty, ale tými 5 minútovými sólami ma vždy dokonale unudia. Hudobníci sa možno bavia, ale pre mňa to nič nie je. Hudba je o emóciách, a tie sóla ich akosi postrádajú. Leda tak: Pozrite, aký som technický, rýchly a presný!
toto bolo prve co som pocul od DT a stale ma dost drzi pri srdci ..moja obvykla poznamka .. len ten spev :D
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tento album je podla mna prelomovy. Prve cd akokeby naznacovalo kam sa dt bude uberat dalej a druhe pohlad do minulosti. Mne osobne sa to paci je to nadherny album. Skoda ze po nom sa uz vsetko tocilo okolo toho istrho.
1. CD opravdu náročné na poslech a 2. CD balzám. Celkově super!
Tak tohle album mi leze krkem. Je strašně nesourodé a... nevím jak to napsat. 1. CD zachraňují skladby Disappear a Misunderstood, která je však ke konci naprosto zničena pazvuky, které by dokázal vyloudit i 3letý chlapeček, kdybyste ho posadili za klávesy. Kdyby byly v jiné písničce, ani by to tak nevadilo, vždyť TO jsou DT, ale dát do takové polobalady nakonec děs a hrůzu, no nevím. 2. CD je o dost příjemnější na poslech, ale Solitary Shell, About To Crash a Losing Time/Grand Finale to stejně nezachární. Vůbec první počin od DT, kde se mi líbí víc ty pomalejší skladby než "nářezy". 6 za to, že to jsou DT a 1,5 navíc za to, že zrovna na tomhle albu je Disappear
krasne album, len si treba nan najst vela casu.
-bez slovního hodnocení-
Spolu s "Images And Words" 2. nejlepsi deska tohoto seskupeni mistru sveho remesla. Awake sice zrejme zustane nedostizne, presto radost poslouchat tuhle ekvilibristiku.
Nádhera
Hm, týmto albumom začína základný problem DT (čo by sa rozhodne nečakalo) - NUDA - napr. Misunderstood a Disappear sú tak podtempované, že sa to až zniesť nedá.... skvelé skladby nechýbajú, Petrucciho sóla sú čim ďalej nehrateľnejšie, ale naozaj geniálnych nápadov od Scenes rozhodne ubudlo, škoda... WE DEFY OUR OWN MORTALITY THESE DAYS
1. disk je narocnejsi....2.disk balzam...DT nikdy nenatocili zly album
Dobře odvedená práce
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.