NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Mám k albu předsudky, jsa ovlivněn okolím hledím na toto album s menším odporem a přesto jsem ho slyšel již čtyřikrát a po čtyřikráte ve mě vyvolávalo eufórii z dobré hudby. Rozpolcenost.
Mozno pred 15 rokmi, ale v dnesne dobe prist s niecim takymto.
Tohle je opravdu nemalé překvapení. Belus se z mého pohledu vynořil doslova odnikud a zastihl mě zcela nepřipraveného na tenhle "dřevní old school manifest." A víte co? Pořád to tam je. Vikernes to má pořád v ruce a na mne tenhle model působí i v roce 2010. Pořád je tam obrovskjý čuch na "atmosferické riffy" a na budování atmosféry vůbec. A pořád je tam to těžko definovatelné něco, díky němuž byla vždy hudba Burzum, přes všechnu svou jednoduchost a monotónnost, poutavou. V téhle jednoduchosti a repetetivnosti dřímá určitá síla.Tam, kde ostatní nejmenované kapely, jež musí být snad naprosto mešuge, po pár minutách hraní stejného riffu umláceně vypínám, tam tyhle severské větříky spíš začínám vychutnávat. Belus pravděpodobně nevystoupá na úroveň Hvis Lyset Tar Oss nebo Filosofem (druhá půle desky přeci jen trochu ztrácí), ale už po několika posleších šplhá výš, než bych čekal. Jo a zvuk je výborně sprasenej - tak jak je třeba.
Po šiestich vypočutiach som tam prestal hľadať niečo, čo tam vôbec nie je... S každým ďalším sa dostavuje väčší pocit nudy a zabitého času, dokonca aj tých niekoľko zaujímavých momentov stráca čaro...
Hudba dobrá, ale mám trochu problém s autorem - nestále se mi vtírá na mysl fakt, že poslouchám produkt vylízaný rasistický palice a usvědčeného vraha......tak za pět.
-bez slovního hodnocení-
Jen škoda, že to Vargovi neskřehotá jako na prvním albu. Čisté zpěvy ale dobré.
Překvapivě povedený comeback "pana temnoty" i s "negrovskou" kytarou...meditativní repetitivní rozvíjecí severský metal s obrovskou atmosférou, občas velice umně zakomponovanou baskytarou a nesoucí nálepku Vikernes v každém tónu, přesto čerstvé...navíc jsem čekal mnohem bahnitější produkci, toto album je velice čisté, přesto Varg skoro našteloval svůj starý zvuk nordických vichrů... Vokálně ukazuje nové polohy...přece jen to už není rozlícený mladík...jeho čisté polohy jsou velice charismatické... Strécovi se to povedlo! =)
napriek precitaniu recenzie som si kupil original a po chvili pocuvania-velmi velmi zaujimave ak to takto pojde dalej tak to vo mne necha velke caro!este sa ozvem...zatial nebodujem------po zahriati mojho prehravaca z pocuvania belusu sa vraciam a davam 9 je to nadherne ta atmosfera ten zvuk chraptavy ten cisty hlas velmi pekny album a to stare veci burzum moc prepocuvane nemam!treba sa tomu povenovat neni to album len tak na jeden posluch avsak po case si ho mozete pustit co i len na chvilku...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bez předsudků. První třetina alba se mi líbí opravdu dost, zbytek o trochu méně.. Už dvakrát se sem vracím, abych přidal půl bodu, album se mi začíná drát pod kůži a brumlám si "refrény"...Podle mne o něco více smysluplnější comeback než M´SH. Škoda že objektivně se k tomuto albu/interpretu postaví žel málokdo.
Bez předsudků!
presne ten druh black metalu, na ktorom sa kazdy na koncerte u..bava, ale kedze toto vydal Vikernes tak je to hold zrazu umenie.... Sorry, ale u mna nic, stiahol som, vypocul a vymazavam....
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.