INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Bomba!
podobná filosofická fantasmagoria, ako svojho času matrix
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
len velmi malo chybalo k dokonalosti
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
nagga, ze ty si na tom bol so slecnou? :D
-bez slovního hodnocení-
ziiiv, tie dristy nizsie
Z filmu jsem značně otrávenej. Je to zamotaná zplácanina, která se snaží budit dojem něčeho novýho a dosud neviděnýho, pod povrchem ale není NIC. Technický provedení dobrý, to jo. Leč to se předpokládá! Citát z recenze: „Nezdolný optimista hledající v každém Nolanově snímku vysokou nadstavbu nad uniformní popcornovou produkcí i v rovině sdělení…“ – tedy to je hódně nezdolně optimistický, o sdělení tady určitě nejde. A kdy o ně taky Nolanovi šlo, jeho ikoničnost je pro mě zhola nepochopitelná. Ne že by se to nedalo pozřít. On je ale jen dalším ze skvělých (neironicky míněno) mistrů průměru, na jaký se našroubuje hafo efektů a honiček a akce vůbec, a celý to se hlavně musí nějak navléct, aby si to člověk nezaměnil s filmy typu Demolition Man (ten byl ostatně lepší, než todle). Což se nakonec týká i Batmanů, před těmi všichni padají na zadek, ale všimli jste si? Oni se ti Batmani nějak zvlášť neliší třeba od posledních bondovek. Ve skutečnosti jsou metodou práce, hereckými výkony, způsobem vyprávění, technickými prostředky víceméně stejní. Protože tak se to dnes dělá, tudy teče hlavní proud a v rámci jeho průměru ovšem lze dosáhnout podivuhodných výsledků, načančaných, drahých, jen ta výjimečnost tam není; ale zase se to napudruje tak, aby si toho jeden nevšiml. Chci tím říct: Nolan Batmany zkurvil (tím, že ze „z-obyčejnil“) - a tímhle „snovým“ tripem nezkurvil nic. Protože to žádnou historii nemá a není to součástí ságy. Ale že bych před tím měl padat na prdel, to v žádnym případě, mluvit o Nolanovi jako o zručném vypravěči a rutinérovi, OK, fajn, beru, ale jeho kult tedy opravdu nechápu.
prepracovany, ale pre bezneho divaka mierne nepristupny film... dielo, ktore sa da poriadne myslienkovo obsiahnut az po niekolkych zhliadnutiach (co mna osobne prilis nelaka)... kvalitne pozeranie na piatkovy vecer... prvu hodinu filmu som sa ale mierne uskrnal, nakolko mi nie su cudzie discipliny ako NLP, huna, reframing, repatterning, hypnoza, lucid dreaming a pod. a tie "hollywoodske" rozmery, co tomu typci dali, no neviem neviem... :)
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.