INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Přidávám se na stranu těch, kdo se v kině královsky bavili od začátku do konce a přesto mají z filmu lehce rozporuplné dojmy. Tak já si tady tak nějak shrnu klady a zápory jak je vidím já: klady: + originální myšlenka + bravurní prolnutí několika míst a dějů současně tak, že se v tom nikdo nemůže ztratit + napínavé až se tají dech + brilantní zpracování, efekty na špičkové úrovni nepřecházející do Bayovského nevkusu + hudba zápory: - takové trochu uspěchané a nerozvedené, což ale na druhou stranu chápu, protože Nolan se evidentně snažil vetknout onen rozměr "ve snu nikdy nevíte odkud, kdy a jak jste se ocitli tam, kde jste" i do samotného sdělení divákovi. Chápu, že proto je film takový nekompromisní, velmi přímý a strohý bez jakéhokoliv vysvětlení a hlubší podstaty. Respektuji to, ač mě to trochu mrzí. Myšlenka snů rozhodně nabízela bohatší potenciál. - slabý děj jehož nápaditost a promyšlenost je dost podřízena námětu filmu a slouží vlastně jen jako taková záminka pro originální myšlenku. Je hrozně znát, že zápletku vymyslel Nolan až dodatečně jako z nouze ctnost pro svůj námět. - smysl postavy Ellen Page jsem vůbec nepochopil. Měla být "architektem", ale veškeré její vytváření šlo zcela mimo diváka a sloužila jen jako nadhazovač vysvětlovaček Cobba a navíc veškerá otevřenost a důvěra mezi nimi působila šíleně násilně a nepochopitelně. - střílečky byly ke konci už dost otravné (zejména ty na sněžné základně) a akorát zdržovaly od toho dějově podstatného. K "Matrixovosti" řeknu jen tolik, že mi to vůbec nevadilo. Takže asi tak. Je to dobrý film, velmi zábavný a originální, ale člověka prostě zamrzí, že mohl být daleko DALEKO lepší.
-bez slovního hodnocení-
Pan Nolan to se mnou umi.
-bez slovního hodnocení-
zbytecne prekombinovany peti levelama, bez hlubsi - temnejsi, nebojakekoliv jine nefadni atmosfery, a postrada to co me na snech nejvice fascinuje - surrealismus, bizarnost. Z tohoto pohledu absolutni zklamani, cekal jsem daleko daleko vic. Tocit film o snech a nepouzivat fantazii a kreativitu? To si muze dovolit jen nejprecenovanejsi reziser soucasnosti. Je to akcni strilecka jak z 90 let, a nutno dodat, ze docela spatna - Nolan neumi natocit akcni film, tak nevim proc se do toho pousti. Par dobrych napadu tam samozrejme je, ale vadi mi, kdyz reziser nebo scenarista nastavi nejaka pravidla, a potom je sam porusuje, takovemu filmu se neda verit. Kopanec, pocit padu, strceni space ze zidle stacilo v uvodu k probuzeni i pod silnymi sedativy, ale Yosuf se pak prohani s plnou dodavkou spacu po meste a dokonce ji nekolikrat obrati na strechu, vsichni spi vesele dal. Hruza, copak tyhle nesmysly divaci zerou? Uz od druhe urovne, druheho snu, postradaji akcni sceny smysl, kdo proti nim porad strili? Ochranka podnikatele, ktery uz je soucasti jejich tymu? Neni tomu podnikatelovi po probuzeni divny, ze se mu zdalo o vsech peti cestujicich kteri s nim nastoupili do zalozniho letu? A to uz vubec nemluvim o tom, ze kdyz se nekomu zda ze neco udela, jeste to neznamena, ze to po probuzeni udela taky. Cim vic o tom filmu divak premysli, tim vice najde much. Pravda, jsou hodne dobre schovany za vsim tim pozlatkem, dokonalotsi, a radoby intelektualnim filmem pro letni smazky s popkornem. Ty 4 body jsou zejmena za hudbu. Kouzelnici mu jdou teda lip, na to jsem se aspon 2x podival...
+ skvělé ovlivňování následujících "vyšších" dějových úrovní těmi "nižšími", pár nápadů "jako ve snu" (příliš úzká ulička apod.) - opět DiCaprio řešící rodinné strasti (jako v "Shutter Island"), Pete Postlethwaite ve velmi podobné "úpravě" jako v "Inglorious Basterds"
fajn herci, fajn hudba, fajn napady...par klise k tomu a predlouha stopaz :-)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Já jsem z filmu poměrně nadšený. Filmu ubližuje pouze nadbytek akčních scén(např. zdlouhavé honičky a přestřelky na sněhu ), které mají za úkol pouze vytvořit dojem, že děj má spád, ale já bych se bez nich obešel. Jinak bych to viděl momentálně tak na 9,5 bodu, ale nechám si rezervu na druhé shlédnutí.
-bez slovního hodnocení-
Špatný Matrix remake, hudba, efekty, nádech... nuda. Pár světlých momentů, jinak nic. Samozřejmě neřeším raději detail principu toho, jak se dostat lidem do snů.
Inteligentní velkofilm. Mraky podnětů, se kterými se musí divák poprat, jsou podávány systematicky a jen těžko si dovedu představit lépe vyřešené vyprávění tak zamotaného děje. Co mě mrzí je absence výrazných hereckých výkonů (nakonec je ten DiCaprio nejlepší) a silnější dějové linky, která by diváka strhla. Takhle je to nějaké bezemoční. Na druhou stranu se díky tomu nedočkáme klasicky přepáleného velkofilmového konce. Inception je především o originálním pojetí, jehož vysvětlování je vesměs podřízená první polovina filmu, skrze jejíž pomalejší tempo je třeba se prokousat.
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.