NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dimmu že nahráli svoje nejlepší album?Tohle?To jako vážně?! Pokud bych měl vybrat nějaký nejlepší DB album tak by to byl nejspíš Enthrone Darkness Triumphant a dejme tomu snad ještě Puritanical Euphoric Misanthropia ale určitě ne brakakababra!Vždyt je to sračka s velkým S. 8/10 pokládám za hodně nepovedený žert.Ona celá tahle obskurní banda je vlasně jeden velký nepovedený žert. Ale je fakt že poslední Eonian je ještě horší ač jsem myslel že níž už to nejde
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Podle mě prozatím nejlepší DB. S blackmetalem to nemá společného lautr nic. Toto je prostě symfoncký metal jak má být. Tady by se ty podělané frontwoman kapely ( ještě že máme Arch Enemy a Holy Moses) měli učit, jak má znít pořádný symfonický metal. Jak nemám rád hudební nabubřelost, orchestrace a podobné blbosti, tak tady to sedí jak hrnec na prdel.
Skvelé album! Musím uznať, že Dimmu Borgir odviedli perfektnú prácu čo sa týka produkcie a zapojenie symfonického orchestru a zboru je priam ukážkové. Vyniknúť tak mohli všetky použité nástroje a orchester hrá rovnocennú úlohu s kapelou. Atmosféra už nie je tak strašidelná ako na predošlých albumoch avšak stále je veľmi silná. Celkom mi to pripomína situáciu okolo Cradle Of Filth, ktorí pred pár rokmi natočili strhujúce dielo Nymphetamine. Som rád, že si Dimmu Borgir uvedomili, že Vortexa z Mustisom (ktorí mi tam stále chýbajú) nie je ľahké nahradiť a tak sa pokorne stiahli do úzadia s tým, že gitary nebudú v hlavnej úlohe. Album tak má ohromnú energiu, ktorá je podporená palbou bicích a poslucháč má dojem, že je súčasťou celého divadla. Obzvlášť vydarené kusy sú Dimmu Borgir, Gateways, Born Treacherous a Chess With The Abyss.
Tohle už by mohlo vyjít klidně pod jiným jménem. Z odstupem času jsem mu přišel na chuť.
-bez slovního hodnocení-
"DIMMU BORGIR nahrali svoj najlepší album!" To je prostě nesmysl! Vyjadřuji tímto svou solidaritou s tupotou (orthodox) blackmetalové obce:) Komerční úspěch jim nicméně přeju ... alespoň bude brzo vyděláno na nové Oldmany.
Nic nedokumentuje tupost orthodox black fans viac ako hodnotenie Dimmu Borgir. Ziadne opacne krize ani schwabach na obale albumu, estradnocirkusoidny image piratov z karibiku a komercny uspech sa cernoknaznikom jednoducho neodpusta… Nemala by sa ale radsej hodnotit hudba samotna ?
Výborný album.
Dino Burger nahrali svoj najslabší album
vynikajúce.. prekvapilo ma to.. a to že tam neni Vortex mi vôbec nevadí.. pretože dimmu boli užasný aj bez neho .. napriklad album [1997] Enthrone Darkness Triumphant alebo aj [1996] Stormblåst boli vynikajúce.. takže Abrahadabra ma aj týmto prekvapil a piesne sú super ,trochu jednoduché ale to nevadí lebo ako sa hovorí v jednoduchosti je originalita .. takže 10/10
Kde jsou časy Enthrone, Spiritual či Puritanical? Nyní zbyl jen orchtestrální kýč bez jakéhokoliv nosného metalového základu. Tato hudba je pouze o orchestru, kytary nikde. Divím se, že jim to všichni žerete z ruky. Např. písnička Dimmu Borgir je výsměch staré tvorbě. "Black metalový" bububu Nightwish. Ne dík
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.