OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Nový zpěvák a zároveň návrat k heavymetalu. To by bylo fajn, kdyby zpěvák plnohodnotně nahradil předchůdce a ten heavymetal za něco stál :-( Tohle album je takový polotovar, jakoby nevěděli co přesně chtějí hrát. Pár jednotlivých dobrých skladeb tam je, ale jako celek je to slabší.
-bez slovního hodnocení-
Prvý a zároveň tiež najlepší album Helloweenu s Andim za mikrofónom. Teraz už len známku dať, musí to byť za....
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Helloween tymto albumom zaznamenal navrat k metalu a sucasne zasadil zakladny kamen jeho buducej tvorby v novej zostave. Album je vyvazeny, obsahuje metalove vypalovaky, hard rockove pecky, baladu a aj nejaku tu vatu (Take Me Home - najslabsi clanok). Na dalsich albumoch sa podarilo kapele az do zmeny zostavy vzdy posunut o stupienok vyssie.
V tomto obdobi som uz sice Helloween moc nepocuval ale tato doska je dobra
Na to, že to byl Derisův debut, to docela jde.
keď som pred x rokmi počul tie prvé dve skladby, tak som sa skoro priposral... Helloween s Andim majú na konte aj lepšie albumy ako MotR, ale z hľadiska doby, keď táto doska vyšla, je až neuveriteľné, aké kvalitné a geniálne songy tu nájdeme... Soul Survivor, Where The Rain Grows, Why, Perfect Gentleman, In The Middle Of A Heartbeat, Secret Alibi, Still We Go - šecko úplná extratrieda, takže desina jak oči... :-)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Určitě jedno z nejlepších alb "novodobé" helloweenské éry...
Až na Weikathovy koledy The Game Is On a Secret Alibi supr...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.