Trey
9 / 10
BMTH mě poprvé zaujali předchozím albem, kterým vystoupili z řady stejně znějícího deatcoru/metalcoru a dali své muzice na první poslech jasně rozpoznatelný ksicht, a já velice oceňuji že pokračují v progresu své hudby. Na tomto album jsou silně cítit vlivy post rocku. Začnu s produkcí která je špičková, všechny nástroje pěkně rozpoznatelné + spousta maličkostí v pozadí (jedna z mnoha, ženský vokál v posledním refrénu Shadow Mosis). Skupina přinesla opravu silné melodické linky v kontrastu s houpavými riffy, vše podpořeno výraznými, často atmosférický, klávesami které dostávají opravu výraznou roli. Sykes se krom svého typického "sebevraždného" screamu pustil i do čistého zpěvu který k melancholické atmosféře alba skvěle sedí. Fanoušky původních alb tohle album asi moc nepotěší, ale pokud vás zaujalo předchozí album, tohle zaujme taky.