NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asi nejslabší Gamma Ray.
No neviem neviem
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nemaj se za co stydět, very good:)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
bombova recenzia, chvalim!... :-) k veci - novy GR potesil, konecne nahrali nieco, co stoji za rec... jasne, dalsi LOTF/SOIS to nie je, citacie na kazdom kroku atd., ale hlavne ze to bavi a songwriting sa zlepsil o 2 triedy oproti 2 predoslym zlataninam... dokonca som si poslusne kupil originalku... :-)
Mne sa noví Gamma Ray prekvapujúco páčia, hlavne úvodná skladba, ktorá je ako vystrihnutá z čias LOTF. Originalita je síce dávno pasé, ale baví ma to počúvať. Subjektívne si myslím, že tento krát dali Hansenovci na frak Weikathovcom.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po slabším To the metal jsem čekal ještě slabší, ale Empire of undead je docela zdařilé album a od New world order nejlepší.
Nebudu tu pindat moudra, u mě ta deska funguje, čekal jsem Gamma Ray a je to Gamma Ray, dle mého je to jedena z nejlepších jejich desek za poslední léta. Až mě to začne nudit prostě budu poslouchat něco jiného.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.