OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
dobry je to, koneckoncu cekat progresi od padesatiletejch chlapu je vcelku odvazny
I když Gamma Ray poslední dobou taky už moc nežeru a taky mám pocit že dýně jsou v lepší formě tak musím uznat že letos se to dost povedlo. A to hodně dost. Náladou to u mě probouzí Land Of The Free hlavně se tu opět objevila ta bonbastičnost kterou jsem už dlouho postrádal.
-bez slovního hodnocení-
Kdeže jsou doby Somewhere Out In Space a Powerplant, ptám se? Nenávratně v prdeli! To co předvádějí Gamma Ray na svých posledních albech je celkem nuda. Ale na koncertech naštěstí provětrávají svá stará alba ( i když Kai je naživo nic moc). Gamma Ray budu mít vždycky moc rád, ale hlavně za to, co předváděli v devadesátých letech. Jediná skladba, která mi trochu uvízla v uchu je Hellbent ( asi kvůli klipu), jinak nic. K tomuto albu se určitě vracet nebudu ( stejný případ jako To The Metal). Je mi líto. Ale obálka alba je celkem šik.
-bez slovního hodnocení-
Gamma Ray po r.2000, no..
GR su jedna z mojich oblubenych kapiel, ale toto co ma byt??? patentovy urad som necakal, ale sak aj kradnut sa musi vediet... nech je to vo vysledku aspon pocuvatelne, no tu je pri niektorych skladbach je aj to problem.
Kto čakal zmenu, je blázon...kto si chce kopnúť, ten si kopne tak či tak......a kto má rád metal ako taký, ten dá aspoň sedmičku .
Avalon sice neni žádný nóvum, ale líbí se mi a fajn se poslouchá. Bohužel od druhý písně je to hromada klišé, takže je to nevyužitá šance. Jinak mě album sice neuráží, ale kdyby nebylo, svět by nezchudnul. Určitě líp než přinejmenším poslední dvě řadovky, jenom bodově půjdu níž, přemýšlím, jestli v tom neni rozpor, ale myslim, že neni.
Nebotyčná pičovina
mrzí ma to
Po nějaké době zase dobrá deska. Je to jako v tom přísloví: mají laťku příliš vysoko, ale hlavně když kape... Nejlepší skladby jsou první dvě a japonský bonus.
trochu smutné pozerať sa na to ako sa snáď z najlepšej power metalovej kapely 90s rokov (okej, teda druhej po BG), stala nejaká lokálna priemerná skupina, ktorá už 10 rokov nevydala slušnú dosku.. V recenzii bolo povedané fakt všetko, ešte dodám, že Hansenov spev je fakt otras, vo vypätých pasážach spieva viac computer ako on a naživo to len potvrdzuje.. Na druhej strane Avalon je veľmi slušná skladba (aj keď ten riff v úvode použil každý, DOSLOVA každý) sem tam Judas, sem tam I Want Out ale konieckoncov to bolo vždy.. a aby som nezabudol Zimmerman chýba,- či už skladateľsky alebo hráčsky a zvuk albumu mi nesadol, nie je zlý ale ku Gamma ray sa mi hodí iný sound.. a najväčšia sranda ako im to Weikathovci nakladajú, či už štúdiovo alebo naživo, kto by to pred 10 rokmi povedal :D lepšie ako naposledy ale stále otázne
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.