OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak co se dá čekat!
!
Shit jako vždy. No ale znám horší
MoRt8 ---- NAPROSTEJ SOUHLAS !!!
Dawn of Battle - skvělá skladba I Belive - pěkná balada, o fous horší Call to Arms - stará klasika kdyby Manowar vydali celé album složené z písní podobné kvality, hodnotil bych jednoznačně 10/10. Všechny tři písně jsou super, ale nové jsou pouze 2.. .. a album (marketingovou strategii singlů nechápu, cožpak se nedá trochu počkat a udělat celé album?) složené ze 2 písní, to je trochu málo
Původně 5 bodů. Edit 28.6.2011: Zvyšuji hodnocení na 7 bodů, neboť v současnosti by byly tyto songy na albech Manowar jedněmi z nejlepších. Tedy - poměrně podařené EP.
Králové Gay metalu........hrůza. Směšné pózy v kožených oblečcích, pár hodin posilovny denně abych se klukům líbil, zapařený koule od toho jak furt jezdím po pódiu na Harlejce a odpovídající hudební náplň celého tohohle septiku.
-bez slovního hodnocení-
I believe - nič moč... Dawn - to je o něco lepší Call - zbytečná skladba
Manowaří (nad)standard. Pěkné doplnění předešlé řadové desky. PS: Já nekouřil nikdy. Ale kdo ví, možná za to mohou právě Manowar - s jejich tvorbou jsem se setkal již v útlém věku...
Mne odnaučil kouřit JESTŘÁB. Ukázal mi krásu lesů, vod a strání, krásu skautské družby. MANOWAR neznám, ale podle toho, co jsi napsal, rychle vyzvu bratry skauty, aby to opatřli a přinesli na další potlach! Mají nějaké písně, které pěvují přátelství mužů u hořících táboráků?
Začnu trošilinku zeširoka...tahle skupina se pro mně osobně stala modlou, vzorem, smyslem života.Od prvního okamžiku, kdy jsem ji zaslechl jsem veděl, že mi změní život!! To mi bylo tehdy 17 roků...naprosto jsem změnil svůj život..kapela mi pomohla překonat krize...přestal jsem pít, kouřit začal jsem aktivně sportovat-měl jsem vzor-zkrátka začal jsem žít zdravě!Za to vše vděčím kapele a její filozofii a také hudbě!Hudba je to vpravdě hodná králů a to Manowar už více jak 20 let potvrzují!Více jak 20 let na špici...laťka pomyslné kvality byla , je a jsem si jist bude velmi vysoká! Troufám si říci navždy nepřekonatelná!A tento sing to jenom potvrzuje.Kvalita nahrávky jako obvykle velmi vysoká!Na špičkové aparatuře, která je háklivá na kvalitu nahrávek je to balzám na duši!!Mágové nám servírují tři mistrovské opusy..co více řící...10/10
Po velmi průměrném Warriors of the world,je to příjemné překvapení,škoda,že to nešlo dat už na album,člověk by ušetřil nadavkami a hlavně 200 kč za jinak povedený singl.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.