OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tomuhle albu stále přicházím na chuť. Pro KD netypický, chvílemi vyloženě trashový zvuk, plně kompenzuje úbytek melodií. Pro mě lepší než předchůdce. Po čase přehodnocuji a známku snižuju.
Trochu slabší album než The Graveyard, ale ináč je to, samozrejme, výborná vec. Príbeh aj atmosféra sú ako vždy geniálne, Kingov hlas dokonalý, ale čo sa týka hudobnej stránky, nájde sa tu aj pár slabších, pomerne nevýrazných songov (Sending of death, sarah´s night). Ako pozitívum beriem "pritvrdenie" hudobného výrazu; niektoré songy sa vďaka tvrdším gitarám šplhajú až niekam k thrash metalu (A secret, salem).
-bez slovního hodnocení-
Mírný krok zpět po hudební stránce, ale i přesto pořád nářez jako prase. Příběh je naprosto skvělý a vokální kvality mistra též. Já prostě Kingovu tvorbu kritizovat neumím, a ani nechci.
Tato slova bolí, ale.. slabší album. Tři špičkové skladby /one down, two to go; voodoo a loa house/, zbytek je tak.. průměrný:/ Není to špatné, ale chybí tomu klasický kingův hitový náboj. Body navíc za děsivý závěr a /jako vždycky/ špičkovou textovou stránku.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Úplný súhlas s Majtom, "Voodoo" rastie každým ďalším posluchom, keď si človek všimne vždy nové detaily, ktoré mu pretým unikli a album sa postupne odhalí v celej svojej kráse. Príbeh a jeho celkové spracovanie je (ako je u Kinga samozrejmosťou) na veľmi vysokej úrovni. Vybrať najlepšie skladby nedokážem, pretože práve na "Voodoo" sú všetky fantastické, plynule na seba nadväzujú a jedna bez druhej by nemohli fungovať. Podľa môjho názoru jednoznačný vrchol Kingovej tvorby od roku 1995. Stále je pre mňa zážitkom tento album počúvať.
Keď som si tento pekne spracovaný digipack priviezol domov zo služobky v Rakúsku ako najhorúcejšiu novinku, po vypočutí som bol mierne sklamaný.... Možno to bolo spôsobené tým, že som po geniálnom "The graveyard" očakával zas niečo ešte strhujúcejšie a šialenejšie, ale s každým ďalším vypočutím ma tento album pohlcoval stále viac... Aj keď je pre mňa o máličko za predchodcom, stále je to pre mňa jeden z najlepších albumov King Diamond... Plný skvelých hudobných výkonov a parádnych songov....
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.