OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ále, prekvapivo sa to aj dá počúvať :)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Keď som sa k De mysteriis dostal pred 15 rokmi, nejak extra ma to neoslovilo, rovnako ako aj album "A blaze in the northern sky" od Darkthrone... aj keď už vtedy sa mi zdalo zaujímavé... postupom času som si na oba albumy poupravil názor a dnes si ich rád vypočujem, ale že by som z nich omdlieval sa nedá povedať... na to tu mám "Under the sign of the black mark" a "Blood fire death"...
Ta deska má zvláštní moc!!!
Mno, atmoška je sice docela pěkná ( ten zvuk je fakt udělanej zajímavě-hlavně ty bicí ), ale jinak je to prostě akorát primitivní pár akordovej punk do klepaček. Zpěv je lehce ujetej, ale je fakt, že tady mi k tomu docela sedí. Pamatuju si, že když jsem to slyšel poprvé, tak jsem se u toho zpěvu docela zasmál.:) Mám radši novější tvorbu, kdy jejich skladby začaly bejt celkově zajímavější. I když u tohoto alba asi zas až tak o nějaký hráčský dovednosti ( vyjma bubeníka ) moc nešlo...
Zakladatelia Black Metalu? Hm ja som si dodnes myslel ze to boli po protoblack Rock n´ Rollovych Venom prave Bathory v 1984 a Bulldozer v 1985.... :-) Kazdopadne toto najlepsie album eklektikov do seba obratenej agresie respektujem.Ma to skutocne choru atmosfeu. Kto ale hlada naozajstnu hudbu, nech sa radsej tejto apokalypse vyhne...
Tak toto je už iná šupa
-bez slovního hodnocení-
Tohle je pro me jedno z nejrozporuplnejsich alb, co jsem kdy slysel. Songy Life Eternal a Buried by Time and Dust patri do mojeho osobniho top 10, titulni song je taky pomerne kvalitni, ale zbytek bych oznacil prinejlepsim jako lepsi prumer.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.