OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neni to zle, ale tie gitary zneju ako nejake slabe bzucanie bez melodie. Niekedy sa objavi nieco zaujimavejsie, ale vzapati sa vsetko vracia do starych nezazivnych kolaji. Takyto old school black moc nemusim. Moze to byt kult, ale v tejto dobe to uz na skvely album nestaci
-bez slovního hodnocení-
Kultovní debut klasiků a spoluzakladatelů černého kovu jejichž největší přednost je že mají vždy nenapodobytelný a originální sound. De Mysteriis není pro každého ale pokuď se vám podaří proniknout do její podstaty tak se vám vrcholně odmění. Největší triumf celého díla je podle mého geniální vokál Attily který nasazuje téhle pekelné symfonii trnovou korunu.
Hmm, tak jak se postavit k hodnocení jednoho z nejkultovnějších black metalových alb? Hmm, nejlépe asi čelem :)) Předně musím konstatovat, co jsem již uvedl u hodnocení alba Ordo Ab Chaos, že hlas Attily je u mě až na třetím místě (Dead rules!) a moc se mi nelíbí (vyjma titulní písně), i když zase musím uznat, že ten chlap je totálně svůj a není mu asi rovného. A protože old school black až tak nemusím, dávám 7,5 bodů (0,5 bodu navíc za vynikající Freezing Moon), a to navzdory kultu.
-bez slovního hodnocení-
nemam tento album rad,nemam umely kult :( edit 21.8.2008: davam jeden bod dole, toto neni kult, kult vydal v '87 album under the sign of the black mark...
Vcelku velmi kvalitní nahrávka, Funeral Fog nebo Life eternal jsou výborné skladby. Atmosféra by se dala krájet, avšak něco tomu chybí. Nevím proč, ale tohle album mne místy nudí, což je škoda. Třeba časem tomuto dílu přijdu na chuť. Do té doby bude vždy cudně v pozadí za Filosofem. Na druhou stranu, sedm a půl není až tak špatné hodnocení, že?
mysteriozny klasicky black metalovy zakladny kamen
myslim, ze je to jasne... from the dark past si hmkam aj na ulici :)
-bez slovního hodnocení-
Hmm před těmi 15 lety to byl asi opravdový průlom.. Ale dneska tento materiál v současné konkurenci prostě nemůže obstát a dávat mu 10 jen proto, že měl zásadní vliv na vývoj blacku? Melodie jsou pěkně nihilistické a kdyby měla nahrávka lepší zvuk, lepšího zpěváka a ubylo té repetivnosti byl bych spokojen. Zatímco teď je jediné co tuhle desku drží nad vodou ona temná atmosféra. Ale i tu uměly Burzum vykouzlit depresivnější.
-bez slovního hodnocení-
presne tak
šup tam s ní, tady jiná známka dát ani nejde
klasika všech klasik...zvuk je mrazivý jak severská vichřice a zpěv to celé podtrhuje a přivádí k dokonalosti
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.