OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Wildest Dreams, Gates of Tommorow a New Frontier sú slabé, titulka, Rainmaker, Paschendale, Journeyman sú skvelé. Aj keď je to najslabší album maidnov po návrate Bruca, menej sa dať nedá.
-bez slovního hodnocení-
Dance of death od IRON MAIDEN hodne dlouho my trvalo nez sem si koupil originalku. Je to superalbum ale jeste lepsi je A MATTER OF LIFE AND DEATH
pre mna naj album po reunione
Bombový album, skvelé nápady. Naj skladba Rainmaker
-bez slovního hodnocení-
Trochu dlhšie som sa do neho dostával, ale je to výborný album... Miestami mierne temnejší (nie však až tak ako bol "The X-factor)... Okrem obalu žiadne sklamanie... Autorom vôbec nerobí hanbu....
Maideni od roku 2000 proste nevydali slaby album. DOD je toho prikladom!
Super album , samozřejmě se nemůže rovnat klasickým fošnám ale noví maidni mi prostě sedí
Tento album mi k srdcu prirástol rovnako ako predošlý Brave New World. Nemôžem si pomôcť, ale mám ho rád celý od úvodnej svižnej Wildest Dreams až po netypickú The Journeyman. Obsahuje geniálne eposy ako titulnú Dance of Death a hlavne Paschendale, pri ktorej mi padla sánka až na podlahu. Podľa mňa má DoD v diskografií kapely čestné miesto.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
No bohužial, ale s prispevkom dole sa nemozem stotožniť.Prečo? WD-Snad najhorši otvarak Maiden.Oproti Wickerman slabe až beda. R-V pohode singel,hlavne ocenujem silny refren a kratku stopaž. NMT-Vyborna epicka vec, refren ako z učebnice, vyborna atmosfera. M-Maiden v tvrdšej polohe, hlavne gitary su heavy.Refren je znova tromfom, ale ako celok skor priemer. DOD-vrchol albumu, nič epickejsieho, velkolepejšieho na tomto albume nenajdete.Mladši brat takej Dream Of Mirrors. GOT-nic moc,aspon mne to pride dost fadna skladba.Rozbeh pomaly ako Trabant, čo ma najviac serie na tomto albume. NF-priemer, zaujimavost je, ze je to prva skladba čo napisal Nicko. P-dalši vrchol albumu, ale zasa pokial sa to vsetko rozhybe ujdu 2 minuty aj niečo. FITS- moj čierny kod tohto albumu.Velmi potemnela zaležitost. AOI-priemer. TJ-nezvykla a velmi pekna a kvalitna skladba. Ak mam porovnavat s Brave New World, tak kvalitka išla nejako dole.Iron Maiden však natočili trocha nadrpriemerne dielo,ktore sa však ich bohatej diskografii evidentne strati.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.