OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela Iron Maiden je jeden obrovský fenomén, ktorý snáď ani nemá konkurenciu, čo sa týka návštevnosti koncertov či predaja albumov. Nejaký čas mi trvalo, než som im prišiel na chuť ale koho Maiden raz dostanú toho už nepustia (u mňa toto štádium trvá bezmála 6 rokov). Dance Of Death je nekompromisná kvalita a vysoká profesionalita. Je zvláštne, že v jeden rok vydali svoje albumy dve kapely považované za absolútne špičky v metale. Tá prvá z nich má len velkohubé reči a skutok žiadny (St. Anger bol jednoducho prepadák). Tá druhá natočila zrejme najsilnejšie album vo svojej histórii. Svižný otvárak Wildest Dreams, veselá a skvele odsýpajúca Rainmaker, jeden z vrcholov No More Lies s peknou vybrnkávačkovu a podmanivou atmosférou, azda najlepšia vec - atmosférická a strhujúca zároveň s úžasným spevom Dickinsona, tušíte správne hovorím o titulnej Dance Of Death. Treba spomenúť aj geniálnu vec Paschendale (naprosto strhujúca a podmanivá, jeden z vrcholov diskografie Maiden, po tajomnom úvode sa skladba zlomí v neuveriteľnú jazdu, ktorej velí famózny Dickinson). Správne nakopnuté sú aj New Frontier (to zrýchlenie uprostred skladby nemá chybu) a hitová Gates Of Tomorrow. Celé to uzatvára krásna akustická balada Yourneyman. Väčšina skladieb je vyšperkovaná precíznymi sólami a výbornými melódiami. Týmto profíkom skrátka patrí obrovské uznanie!
Pro mě je to obyčejná mrdka.Kapela v úpadku.
Naprosto perfektní není slabého místa jedno z nejlepších alb Maidenů vůbec bez debat. Škoda těch let co Dickinson nebyl s IM.
lepsi nez posledni matka aspon pro me!!!paschendale face in the sand,no more lies,journeyman i titulni dance of death jsou krasne kousky!!up the irons!!!
Iron je Iron....aj tu su podla mna same pecky...mozno az na prvu skladbu..:)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Už jsem to hromadu roků neslyšel a to mluví za všechno. Musím s bodama níž :)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nejlepší je zde No more Lies.
-bez slovního hodnocení-
Mohla mít vynikající obal, takhle je to vynikající deska s hnusným obalem :-) Asi nejhorším obalem ze všech maidnovských desek. Co se týče hudby, mám ji stále nejradši z éry po návratu Bruce do kapely, dokonce s přibývajícími lety ji řadím nad Brave New Word. Když to byla novinka, rušily mě hudební citace ze starších alb, to už se tak nějak setřelo. Otvírák fajn, Rainmaker baví, No More Lies baví, Montsegur baví moc, Dance of Death stále a ještě víc, pak Paschendale - sakra ten orchestr, to je kompozice parekseláns! :-) To jsou pro mě nejsilnější věci na desce. Zbytek jen o kousek pozadu. Přímočařejší než třeba AMOLAD nebo TFF, krásně se na ni paří.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.