THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před dvěma lety jsem tu v souvislosti s „The Vile Conception“ prohlašoval něco v tom smyslu, že HOUR OF PENANCE jsou na nejlepší cestě stát se novou ikonou moderního BDM. Další krok na vrchol žánrového Olympu učinili sympatičtí Římané právě v těchto dnech, slovutní Unique Leader Records jim totiž vydali čtvrté řadové album slyšící na jméno „Paradogma“. Samozřejmě, HOUR OF PENANCE logicky navazují na vrcholnou desku své dosavadní kariéry, přelomovou „The Vile Conception“, znějí zase o kousek více přesvědčivě, a co je snad ještě důležitější, presentují se jako kompletně vyzrálá kapela mající zcela jasno o svém směrování.
Death metal is not a trend, a fashion parade or a means to an end. It is much more than that. It is a way of life. A life in death.
Italská receptura na kvalitní brutal death metal zůstala nezměněna. Primárně vychází ze zaoceánských kořenů (Erik Rutan by jistě zaplesal, jeho HATE ETERNAL se totiž znovu připomínají velice často), nicméně stejně tak ráda se nechává inspirovat i současným evropským BDM, zejména pak polskou školou. K tomu dozajista napomáhá i mastering ze studia Hertz, častého to útulku podobně stylově zaměřených kapel (namátkou jmenujme třeba DECAPITATED, LOST SOUL, HATE, TRAUMA nebo francouzské KRONOS). V Polsku ještě na chvíli zůstaneme a podíváme se rovnou za jeho nejznámějším vývozním artiklem – totiž za BEHEMOTH. Zdá se totiž, že HOUR OF PENANCE nám trochu načichli fluidem gdaňských mystiků, jasným důkazem budiž především závěrečná položka „Apotheosis“, ze které tvorba Adama Darskiho a spol. doslova a do písmene dýchá. Ovšem zdaleka nejblíže mají HOUR OF PENANCE i nadále ke své „sesterské“ kapele FLESHGOD APOCALYPSE. Samozřejmě s tím rozdílem, že tam, kde FLESHGOD APOCALYPSE vesele experimentují s košatou melodikou, orchestrálními předěly a nejnověji pak dokonce s heavy metalovým falzetem (!), jsou HOUR OF PENANCE o poznání více konzervativní, vytrvale sázejí na přímočarou, žánrově čistou a extrémně energickou produkci, v pravou chvíli zpestřenou melodickou kytarou či kakofonickým sólováním.
Zatímco tracklist „The Vile Conception“ místy trochu splýval v jeden monolitický celek, „Paradogma“ je v tomto ohledu mnohem více diversifikovaná. Je znát, že HOUR OF PENANCE nestrávili poslední dva roky se založenýma rukama, nýbrž na sobě slyšitelně zapracovali, a to jak po stránce instrumentální, tak kompoziční. Zásluhu na tom má jak Moschiniho rafinovaná šestistrunka (jež je i přes svoji nezpochybnitelnou techničnost překvapivě dobře memorovatelná), tak vysokorychlostní a přitom ohromně pestré bicí v podání na slovo vzatého blastmastera Maura Mercuria (deska je opět namixována s povytaženými bicími, extrém typu „Once Was Not“ však nečekejte).
HOUR OF PENANCE nahráli zatím své nejlepší album, definitivně našli svůj styl a ještě k tomu zaznamenali plusové body zejména na skladatelském poli. „Paradogma“ bude bez nejmenších pochyb figurovat mezi top čistě BDM záležitostmi letošní sezóny.
Učebnicová ukázka moderního BDM.
8,5 / 10
Francesco Paoli
- zpěv
Giulio Moschini
- kytara
Silvano Leone
- baskytara
Mauro Mercurio
- bicí
1. Paradogma
2. Thousands Of Christs
3. The Woeful Eucharisty
4. Malevolence Of The Righteous
5. Caged Into Falsehood
6. Incestuous Dynasty Of Worms
7. Adversary Of Bigotry
8. Incontrovertible Doctrines
9. Spiritual Ravishment
10. Apotheosis
Misotheism (2019)
Cast The First Stone (2017)
Regicide (2014)
Sedition (2012)
Paradogma (2010)
The Vile Conception (2008)
Promo 2007 (demo) (2007)
Pageantry For Martyrs (2005)
Disturbance (2003)
Promo 2000 (demo) (2000)
Datum vydání: Úterý, 30. března 2010
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 37:36
Produkce: Stefano Morabito
Studio: 16th Cellar Studios (recording) and Hertz Studios (mastering)
Artwork: Gyula Havancsak
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.