RHAPSODY OF FIRE to v posledních letech nemají snadné. Nejprve byli nuceni si změnit jméno, respektive připojit „Of Fire“, a poté je od roku 2008 čekala právní bitva s vydavatelem. Oním vydavatelem nebyl nikdo jiný než Magic Circle Music, respektive Joey DeMaio, dnes již asi jejich bývalý kamarád. Dle vyjádření na webových stránkách RHAPSODY OF FIRE byli nuceni na několik měsíců zcela zastavit jakékoliv své aktivity, než se to celé vyřeší. Je paradoxní, že kapela celá léta vypráví bájné příběhy o boji dobra a zla, o soubojích s mocnými démony a draky a nakonec je srazí na kolena obyčejný lidský mamon. Trvalo asi rok, než se vše nějak vyřešilo, od Magic Circle Music odešli a smlouvu na další působení podepsali na podzim minulého roku s Nuclear Blast.

Nové album představuje třetí kapitolu ságy započaté na „Symphony Of Enchanted Lands II: The Dark Secret“, pokud někdo dopodrobna pročítá texty. Pro ostatní posluchače se dá říci, že kapela vydala osmý díl ságy započaté na „Legendary Tales“. Ani po hudební stránce se nic nezměnilo. Tahounem je rychlý rytmus z kulometu páně Holzwartha. A jako na všech předchozích počinech se o vykreslení melodií stará duo Turilli/Staropoli. Jejich prolínání kytarových a klávesových sól je velice přirozené a působivé, ale bohužel nepřekvapí novotou svých postupů. Svou studnici nápadů vyčerpali již před mnoha lety, a tak alespoň snaha o dokonalý zvuk a technickou vybroušenost drží jejich poslední alba na slušné úrovni. O produkci se postarali sami, dvorní producent Sascha Paeth se tentokráte ujal pouze mixu. Úvodní trojice skladeb nasazuje tempo, které je pro tuto kapelu charakteristické a ze kterého se příliš slevovat nebude. A jak už to bývá, během těchto úvodních písní  kapela řekne i vše podstatné. V případě „Reign Of Terror“ se Turilliho parta předvede v plné síle, že stále dokáže skloubit zběsile rychlý speed metal s klasickými prvky. Mluvené pasáže jsou již standardem, stejně tak hlas herce Christophera Lee. Na řadu přijde i italština, a to v taneční písni „Danza Di Fuoco E Ghiaccio“. To taneční je samozřejmě myšleno ve stylu středověkého nápěvu. Pro své netradiční pojetí pak tato skladba představuje to zajímavější z aktuální placky, oproti ostatním alespoň na chvíli uvízne v paměti a nezapadne mezi rychlé hromobití. Na závěr dojde i na desetiminutový epos, podle kterého je pojmenované celé album, ale to už pozornost posluchače upadá a sluchové ústrojí si od této rychlé kovadliny neodbytně žádá odpočinek. Jak již bylo řečeno, úvodní trojice skladeb je slušná, poté se již překvapení nekoná a ani dokonalý zvuk nezpraví poněkud hořký pocit z nastavované kaše.

Zatímco v letech devadesátých hvězda RHAPSODY zaslouženě stoupala a kapela kromě svého zvuku pilovala i svůj styl, nyní již piluje pouze zvuk. Hudebně ustrnula. Fanoušek možná může být spokojen, pokud dostane to, co očekává, ale také si novinku vůbec nemusí kupovat, pokud adekvátní poslechový zážitek nabízí několik předchozích desek.