THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak přesně takovou dávku smrtícího kanadského opiátu jsem potřeboval na to, abych si jej konečně naplno užil. Ano, předchozí řadové desky jsou velmi dobrou lekcí moderního brutálního death metalu, ale pokaždé byly veškeré pozitivní dojmy pošramoceny až příliš na technické provedení důraz kladoucím a emočně poměrně chladným pojetím ekvilibristicky vybroušeného hudebního extrému, který BENEATH THE MASSACRE tak zarputile prezentují. Zkrátka v mém případě nikdy nedošlo k úplnému naladění se na jejich vlnu, což toto krátké a (jak jinak) úderné EP velice výrazně koriguje.
A přitom tento miniaturní novic v jejich diskografii nepřichází s žádnou nabídkou razantní změny stylového zaměření, či alespoň jejího náznaku. Válcující deathmetalová (anebo deathcorová?) smršť, odehraná v nelítostné rychlosti a se zničujícím nasazením, jakoby pokračovala přesně tam, kde skončila předchozí deska „Dystopia“ z roku 2008. Chirurgicky přesné technické provedení je už očekávaným standardem, jehož kvalitativní úroveň zůstává zachována. Co mi však na tomto pětiskladbovém dílku sedí nejvíce, je právě jeho sevřenost, nebo lépe řečeno řádně nahuštěná a intenzivní atmosféra, která alespoň v mých uších dodává jeho nespornému technickému a brutálnímu hudebnímu rozměru onu hodnotu, která nutí se do jeho útrob důkladněji ponořit. Ačkoliv Kanaďané zůstávají věrni naprosto odlidštěnému charakteru svých skladeb, můžeme zde na krátké časové ploše vypozorovat i (stále trochu nenápadné) pokusy o melodičtější riffování („Anomic“), či, pravda poněkud skromnější, koncepční přístup, o čemž krom jiného vypovídá užití stejného motivu na několika místech nahrávky.
Velmi zdařilý počin, jehož největší devízy spočívají právě v krátké stopáži, která v kombinaci s brutální muzikou této kanadské kapely vytváří dokonale zničující tsunami. V tuto chvíli nedokážu posoudit, jestli výše uvedené náznaky v kompozičním procesu u BENEATH THE MASSACRE pro mě vystačí i na velice spokojený úsměv z jejich očekávaného nadcházejícího alba, ale „Marée Noire“ je prostě přesně tím návykovým metalovým extrémem, který je radost (opakovaně) poslouchat.
To, co mi na řadových deskách kanadských extrémistů vadí, je naopak na krátké ploše minialba velikým pozitivem.
8 / 10
1. The Casket You Sleep In
2. Black Tide
3. Drill Baby Drill
4. Designed To Strangle
5. Anomic
Fearmonger (2020)
Incongruous (2012)
Mare Noire (EP) (2010)
Dystopia (2008)
Mechanics Of Dysfunction (2007)
Evidence Of Inequity (MDC) (2005)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Prosthetic Records
Stopáž: 12:54
Produkce: Chris Donaldson
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.