THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Začínat recenzi nového počinu DARK GAMBALLE a nezmínit fakt, že už nás svojí muzikou obšťastňují 20 let prostě nejde. Ano, ten čas skutečně neuvěřitelně letí, a jestli se za tu dobu vyškovští něco naučili, tak to soudě dle poslechu jejich desátého alba rozhodně není pochybování o sobě samých. Avšak po minulé tak trochu nemastné-neslané desce se přeci jen nějaký ty pochyby objevily. Skupina se po definitivním usazení ve své současné hudební poloze ocitla na křižovatce a největší otázka objevivší se v souvislosti s novou nahrávkou tak byla ihned nasnadě. Podaří se vzkřísit ducha výrazných a takříkajíc ostrými pálících melodických nápadů, kterými jejich předchozí počiny rozhodně nešetřily?
Málo naplat, právě skvělé refrény se staly poznávacím znamením a zároveň i vězením DARK GAMBALLE. Vězením, ve kterém jim to prostě sluší a ve kterém by je většina jejich současných posluchačů viděla nejraději. Zdá se, že se v tomto směru vrátil do jejich řad velmi svěží vítr. Veškeré pochyby týkající se vysychajícího hitového arsenálu skupiny rozmetá hned úvodní a zároveň titulní kus. Ten prostě nemohl mít přiléhavější název, než „Pochyby“. Zdobí ji od samého začátku v tom nejlepším slova smyslu nesmírně chytlavá melodická linka a nostalgický text, který zároveň i předznamenává náladu celé desky. Desky, která logicky nemůže zapřít i svojí bilanční rovinu, což odrážejí tradičně specifické texty plné témat medzilidských vztahů a vůbec svérázného pohledu na svět jejich tvůrce, kterým je jako pokaždé zpěvák DeSed.
„Pochyby“ však i přes svůj název není deskou, která by se pouze ohlížela v minulosti za účelem selekce a recyklace toho nejlepšího, co kapela za svoji existenci vytvořila. Ano, její styl se už nevyvíjí tak dramatickým způsobem, jako tomu bylo někdy před deseti lety. Na druhou stranu když se DARK GAMBALLE na předchozí desce pokusili o lehký odklon z přímočařejší melodiky směrem řekněme, že ke komplikovanějšímu vyznění, tak byl výsledek poněkud kontroverzní. Je tedy zjevné, že „hitovější“ hudební poloha je přesně tím teritoriem, ve kterém by vyškovští měli rozvíjet svůj potenciál. Určitě však zde nehovoříme o postávání na místě. To bychom museli ignorovat takový fakt, jakým je čím dál jistější a atraktivnější pěvecký projev DeSeda anebo hravější a strukturovanější aranžmá skladeb, jejichž už neodmyslitelnou hlavní linku vyplněnou tvrdě riffující kytarou vyplňují různé tu méně, tu více nápadné samply a další studiové vychytávky. Na tomto poli už můžeme hovořit o velmi dobře fungující rutině a jistotě, a to včetně bezchybné produkce.
Jediným nedostatkem se tak stává neschopnost udržet vysokou úroveň nastavenou vynikajícím úvodem („Pochyby“, „Noční štvanci“ a hlavně „Zhasínám“, jež se dá směle označit za jednu z nejlepších skladeb DARK GAMBALLE), kdy přicházejí na řadu i méně záživné písně („Hologram“, „Vír 105“), u kterých se však spíše než o jejich menší kvalitě dá hovořit o doplácení na silnou konkurenci zmiňovaných kousků z úvodu alba. Za nejproblematičtější bod celé kolekce pak lze považovat netradičně zvolený bonus, který tvoří předělávka od Jiřího Schmitzera – notoricky známý koncertní hit „Řekněte to“. Že jej kapela pojala čistě po svém a že to tak asi nebude každému po chuti, snad ani nemusím dodávat.
Přiznávám, že mě „Pochyby“ velmi příjemně překvapily. Teď nehodlám tvrdit, že jsem od této kapely nic nečekal, protože díky jejím velmi dobrým předchozím nahrávkám by to byla lež, ale tolik svěží invence a chytlavých skladeb mě prostě pozitivně zaskočilo. Dvě dekády existence je samo o sobě velice pěkné číslo, ale když má interpret i po této době co říct, dává toto jubileum mnohem více důvodů k obdivu. A ten si DARK GAMBALLE i díky této desce rozhodně zaslouží!
Desáté album DARK GAMBALLE přináší kolekci několika výborných hitů, svěží muziky a jejich typického hudebního rukopisu.
8 / 10
10
- vokály
Tom
- basa, klávesy, vokály
Gothyšh
- bicí
Spajsi
- kytara
Deady
- kytara
JayKay
- světla, fotky, krása
host:
Majkl
- kytara (Řekněte to)
1. Pochyby
2. Noční štvanci
3. Žárovkář
4. Zhasínám
5. Hologram
6. Čistý?
7. Náměsíčník
8. Nebezpečná výška
9. Vír 105
10. Smutky označ, potom smaž
11. Něco
12. Řekněto to (bonus)
Hluboký nádech (2018)
Panoptikaria (2015)
Zatím dobrý (2013)
Pochyby (2010)
Perpetuum Gamballe (2008)
Běh na dlouhou trať (DVD) (2007)
Bonboniéra (2006)
Superstar (2004)
Merizo Nanen (2002)
Robotory (2000)
Dark Gamballe (1998)
Under The Botton (1996)
Zyezn Gamballe & Mental World (1994)
Sex´N´Death (1992)
Zlá krev (demo) (1991)
Vydáno: 2010
Vydavatel: X-Production
Stopáž: 44:38
Produkce: Standa Valášek, Tom
Studio: Šopa, Lipov
Multimediální stopa obsahuje videoklipy ke skladbám "Žárovkář" a "Zhasínám", fotogalerii, album v digitálním formátu a blíže nespecifikovaný bonus (nejen) pro hudebníky.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.