THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jestli kroutíte hlavou nad prapodivným pojmenováním WAR FROM A HARLOTS MOUTH, tak věřte, že název si s obsahem CD v ničem nezadá. Jedná se o podivuhodnost první kategorie, vycházející z kombinace metal-hardcore-grind, která však zajímavě čerpá i z mnoha jiných hudebních stylů, mj. i z jazzu. Tento spolek ze země našich německých sousedů lze zařadit do sféry technicko-brutálního extrému, ale na rozdíl od kolegů DESPISED ICON, ION DISSONANCE nebo THE RED CHORD sleduje trochu jiné cíle. Škatulky deathcore, metalcore, grindcore, mathcore atp. jsou sice v případě „Harlotů“ relevantní, ale nevystihují úplně přesně pointu, o kterou jde. V jejich případě není prvořadá ona „technika“, jako spíše vyjádření pocitů a nálady a pro popsání jejich projevu se jeví výstižnější výrazy jako „šokující“, „výstřední“ anebo „avantgarda“.
Kapela má na novince „MMX“ díky více vytaženým kytarám oproti předchozímu „In Shoals“ o něco lepší zvuk a jakkoliv se to zdá nemožné, tak je proti minulému zářezu ještě o kus komplikovanější. Jestliže bylo „In Shoals“ ještě nepatrně nasáklé tradičním hc/metalovým odérem, tak na „MMX“ se už kapela přesouvá do jiné dimenze. Skladby jsou většinou krátké, nepravidelně, jak od Dr. Frankensteina poskládané a většinou se v nich žádný motiv neopakuje. Nečekejte sóla ani melodie, nebo tradiční kytarové riffy, kdepak. O to tu nejde. WFAHM do vás buď sypou grindový kulomet, nebo vaše vnímání rozkládají nepravidelným rytmem. Album „MMX“ jsou především do krajnosti dovedené, v současném metalcoru ne úplně běžné, zběsilé hudební variace, plné divokých, technicky náročných bicích, podladěných kytar a agresivního vokálu. Atypické hudební postupy občas nečekaně odlehčí jazzové brnkání, které s agresivní nakládačkou ostře kontrastuje. Nejsilnější jsou WAR FROM A HARLOTS MOUTH ve středním tempu a zejména pomalejší úseky skladeb jako „C.G.B.Spender“, „The Polyglutamine Pact“ nebo „Spineless“ mají nejdrtivější účinek.
Celý „MMX“ produkt je docela pěkný „úlet“ a je pro něj třeba velkého pochopení. Výhodou je kratší stopáž, která podobně jako v případě letošního EP od BENEATH THE MASSACRE dovoluje posluchači prožít sice kratší, ale energeticky výživnou a intenzivní jízdu. Důležitou součástí jsou zvláštní až výstřední texty (otírající se často o „AKTA-X“ tématiku), které dokonale doplňují celkové snažení a dovádějí jej do ještě větší krajnosti.
WAR FROM A HARLOTS MOUTH jsou jedním z ansámblů nacházejících se na samém konci slepé uličky, která už nedovoluje hudební projev více vyhrotit a zachovat alespoň nějakou uměleckou hodnotu. Aktuálně stojí tihle Němci na hranici chaosu a upřímně si nedovedu představit, s čím více šokujícím by ještě mohli přijít, aby si udrželi současný respekt a smysl svého počínání.
Netypická a zběsilá kombinace metalu, hardcore a grindu s prvky jazzu a avantgardy.
7,5 / 10
1. Insomnia
2. To Age And Obsolete
3. The Increased Sensation Of Dullness
4. Sleep Is The Brother Of Death
5. The Polyglutamine Pact
6. Cancer Man
7. C.G.B. Spender
8. Sugarcoat
9. Spineless
10. Recluse MMX
11. Inferno III/VI
Vydáno: 2010
Vydavatel: Lifeforce Records
Stopáž: 32:49
Produkce: Uwe Lulis
Studio: Daily Hero Studios, Berlín
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.