OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V melancholickém příšeří švédské rockové scény se právě odehrávají dramata, jejichž pravzory musí mozek smrtelníka těžce lovit až někde v hloubi let sedmdesátých. OPETH boří hranice času svojí geniální akustickou katarzí Damnation, jejich gotičtěji orientovaní kolegové z uskupení KATATONIA hřímají o poznání hlasitěji svou další emisí – albem s cynickým titulem Viva Emptiness. Není náhodou, že právě tato deska byla v kuloárech očekávána se značnou netrpělivostí a že do ní byly vkládány nemalé naděje. A už vůbec není náhodou, že toto hořkobolné společenství hudebníků očekávání vrchovatě naplnilo…
Obecně platí – není alb, která by KATATONIA nebyla schopna překonat. A tak jako Last Fair Deal Gone Down bylo o pověstný chlup zralejší než Tonight´s Decision, tak i Viva Emptiness nastavuje laťku vybroušenosti materiálu o chlup výš. Nechci zbytečně zasívat superlativy do černozemě očekávání, nejsem si jist, zda je tohle album vážně TO nejlepší, ale dozajista je nejzralejší a nejpropracovanější.
Z mistrů posmutnělé melodie se stávají mistři hudebního tvaru a vlastní tváře, přičemž rukopis minulých alb zůstává zachován, i když poněkud upozaděn. Na mysli mám především jednu kytaru charakteristicky ‚vanoucí‘ neduživým a zamženým hlasem pod nánosy metalové tvrdosti. Nová KATATONIA dovádí svou hru dál. Riffy se na jednu stranu zjednodušují (ale v žádném případě nesklouzávají k přímočarému náhulu à la Ztracený ráj 2002!), na druhou stranu jich ve skladbách přibývá podobně jako různých doprovodných efektů a náladotvorných zvukových ploch. Skvostná struktura kompozic ťukne už v úvodní záležitosti „Ghost Of The Sun“ a hned od počátku je jasné, že doby, kdy toto těleso plulo ve vlně PARADISE LOST, jsou definitivně minulostí. Ano, jisté náznaky problesknou ve skvělé „Criminals“ (zejména frázování a pokňourávající kytara dá vzpomenout nejlepších chvil britských drakobijců), ale jinak je jasné, že žák nejenže dorostl svého učitele, ale zároveň se ku prospěchu věci rozžehnal s jeho učením. Švédům velmi pomáhá zejména fakt, že pěvec Jonas Renkse roste každým dalším albem, opracovává vlastní výraz, definitivně pečetí unikátnost hudby. Sebevědomí z Viva Emptiness přímo sálá, pro kapelu náhle neexistují žádná tabu, žádná omezení – nebojácně začleňuje klukovsky hravé „tů-dů-dů“ popěvky (kolébavá „A Premonition“ a geniální folkárna „Omerta“), mistrovsky si pohrává s křišťálově křehkou atmosférou hlasu, basy a kytary, prudce střídá rozbolavěle intimní pianissima s nekompromisně řeřavými metalovými zářezy – uvnitř skladeb se blýská a jiskří změnami nálady, instrumentace… Stejně tak umí KATATONIA silné a chytlavé skladby, které krom melancholie povznesou člověka příboji čiré elektrizující energie (důkazem budiž svěží „Evidence“!). Kolika směry se oslava prázdnoty rozbíhá, aniž by upadla do osidel chaosu!
Jak to nejlépe popsat… KATATONIA zjemnila a zezpěvněla, zdrsněla a zdepresivněla… Všechny protivy výtečně zastřešené instrumentálně, textově, zvukově do zralého, propracovaného, moderního a ORIGINÁLNÍHO materiálu… Viva Emptiness! Viva tvůrčí zrání!
KATATONIA zjemnila a zezpěvněla, zdrsněla a zdepresivněla… Všechny protivy výtečně zastřešené instrumentálně, textově, zvukově do zralého, propracovaného, moderního a ORIGINÁLNÍHO materiálu… Viva Emptiness! Viva tvůrčí zrání!
9 / 10
Jonas Renkse
- zpěv
Anders Nyström
- kytara
Fredrik Norrman
- kytara
Mattias Norrman
- basa
Daniel Liljekvist
- bicí
1. Ghost Of The Sun
2. Sleeper
3. Criminals
4. A Premonition
5. Will I Arrive
6. Burn The Remembrance
7. Wealth
8. One Year From Now
9. Walking By A Wire
10. Complicity
11. Evidence
12. Omerta
13. Inside The City Of Glass
Sky Void of Stars (2023)
City Burials (2020)
The Fall Of Hearts (2016)
Dethroned & Uncrowned (2013)
Dead End Kings (2012)
Night Is The New Day (2009)
The Great Cold Distance (2006)
The Black Sessions (best of + DVD) (2005)
Brave Yester Days (kompilace) (2004)
Viva Emptiness (2003)
Tonight's Music (EP) (2001)
Last Fair Deal Gone Down (2001)
Teargas (EP) (2001)
Tonight's Decision (1999)
Discouraged Ones (1998)
Saw you Drown (EP) (1998)
Sounds of Decay (EP) (1997)
Scarlet Heavens (split 10'' EP) (1996)
Brave Murder Day (1996)
For Funerals to Come (EP) (1994)
Dance of December Souls (1993)
Jhva Elohim Meth... The Revival (EP) (1992)
Datum vydání: Úterý, 29. dubna 2003
Vydavatel: Peaceville Records
Stopáž: 50:32
tiez starsie albumy nepoznam ale tento stoji za vypocutie
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.