Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BORKNAGAR sa dostali do stabilného bodu zostavy a z neho vyprofilovali aj najnovšiu inkarnáciu svojej vízie melodického a nórskou mystikou nasiaknutého materiálu, ktorého korene siahajú do priepasti black metalu. Vek obrúsil hrany, pridal skúsenosti i vytrvalosť, ktoré sú formujúcimi hýbateľmi významných ambasádarov severskej hudby. Pričom tá už ani zďaleka nie je tak mrazivá ako bývala. Moderný pohľad je určite iný a spisovať eulógiu za časmi minulými zmysel nemá, tak sa poďme pozrieť na perspektívy, ktoré nám tento krát na novinke „Fall“ zruční severania servírujú.
Už „True North“ bola epická záležitosť so stále sympatickou snahou integrovať aj čriepky čiernej minulosti. Na novinke sa BORKNAGAR odvažujú urobiť ďalší krok vo svojej kariére mimo najtvrdších schémat. Pritom viac dbajú na štruktúrovanie, kompozíciu pri písaní pútavých skladieb s melodickým príbehom a širokým epickým rozmerom. Všetko vlastnosti, ktoré sú základnými kameňmi súčasnej tvorby kapely a na „Fall“ je patrná snaha ich čo najviac rozvíjať. Na druhej strane to znamená, že sa v celkovom pohľade nedočkáme výrazného skoku mimo tradičné sféry, kam mieria trebárz ENSLAVED. Prináša to teda „len“ porciu epických a atmosférických momentov velebiacich elementárne sily prírody (hlavne tej severskej).
Vokály ICS Vortexa so zdatným Larsovým sekudnovaním vedia BORKNAGAR ukočírovať spôsobom, ktorý dokonale rezonuje a je dominantou každej skladby. Som toho názoru, že toto je je Vortexove ideálne pôsobisko, pričom súčasná tvorba kapely dokonale vyhovuje jeho rozsahu i štýlu a to vrátane drsných vokálov. V spojení s Lazarovým skladateľským prístupom to tvorí pevný základ pre výrazné hymnické skladby bez nevyhnutnej potreby tlačiť na pílu.
To síce úvod albumu svojím vstupom do „Summits“ popiera, čo ale prvá a vzácna víchrica ukazuje, je zvukový posun, ktorý je oproti „True North“ plnší živší a dynamickejší - v skratke o rád lepší. V polovici sa skladba s melodickým vokálom Vortexa definitívne zlomí do svojej epickej polohy, pričom vykreslí skladateľské schpnosti kapely v tom najlepšom svetle. Presne toto sú ťažiskové momenty, z ktorých nahrávka čerpá svoju silu, čo potvrďuje hneď druhá severská hymna „Nordic Anthem“ prezentujúca jeden úchvatný hudobný moment za druhým.
Na druhej strane sa v superlatívoch nedá hovoriť o textoch, ktoré sú príliš prostoreké až patetické. Slovo „north“ by mali BORKNAGAR v svojom textárskom slovníku na najbližších pár albumov cenzúrovať. Dych dochádza aj v záverečnej „Northward“, kedy nápady nedokážu utiahnuť celú desaťminútovú stopáž skladby. Inak je „Fall“ v tomto smere primeraný a koncentrovaný materiál.
V rámci mikro žánru epického metalu so štipkou čierneho kovu sa jedná o maximálne vyzretý, hudobne príjemný epos, ktorý veľmi efektne pracuje s paletou tradičných nástrojov. Všetci hudobníci idú v prospech melódií a skladateľských zámerov s korunou v podobe majestátnych hudobných a evokatívnych motívov. V tomto smere sa jedná o vrcholový album kapely demonštrujúci v súčasnosti jej najsilnejšie stránky. Negatíva opakovať nebudem, predsalen mi sú srdcu bližšie nahrávky z počiatku existencie BORKNAGAR, ale možno to je len incipientná starecká nostalgia.
BORKNAGAR opäť dokázali, že sú majstri harmónií a epickej atmosféry. Prinášajú vyzretý a melodicky príjemný evokatívny materiál, ktorý veľmi efektne pracuje s kovovou paletou tradičných nástrojov, náladami a impozantnými vokálmi s kompasom orientovaným jasne na sever.
Datum vydání: Pátek, 23. února 2024 Vydavatel: Century Media Stopáž: 54:27
JINÉ POHLEDY
Shnoff
7,5 / 10
Pořád je tam plno těch prázdných iritujících pasáží. Ale míň než minule! Tedy je třeba zvýšit rating. Takto vokálně nabušená metalová kapela po světě nechodí. Jen kdyby udrželi laťku prvních čtyř skladeb po celou stopáž...
24. března 2024
Rudi
8,5 / 10
Ja som veľmi spokojný. Možno je to spôsobené aj stále trvajúcimi príjemnými pocitmi z ich minuloročného vystúpenia na Brutal Assaulte; nový album je toho všetkého veľmi kvalitnou zostavou. ICS Vortex disponuje hlasom, ktorý dokáže "robiť" celé albumy. Tu máme jasný dôkaz.
22. března 2024
ZE SHOUTBOX-u
Marigold
Ano, můžeme plakat nad tím, že tohle má už k BM daleko, že to je taková navoněná, nařasená, easy listening kolekce pěkných melodií a velebných riffů. Ale proč? To je prostě cesta BORKNAGAR a dokud po ní budou kráčet takhle suverénně, nemám důvod remcat.
Úterý, 5. března 2024
Arrow
Na novinke je všetko, čo by ste od BORKNAGAR čakali v roku 2024. Produkčne dotiahnutý album nesúci sa na vzletných melódiách a pôsobivých harmonických postupoch sa počúva až príliš dobre. Viac severskej drsnosti a menej pátosu by mu však určite prospelo.
Čtvrtek, 29. února 2024
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
erik
8 / 10
Parádny nástupca True North. Nordic Anthem je pecka. Výborný album.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.