KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tenhle severský čertík je skutečně neúnavný. Do podvědomí se dostal někdy v polovině 90. let jako člen svého mateřského projektu VINTERSORG a zároveň i jistých OTYG, fúzujících prazvláštním způsobem rockovou hudbu s tradičními folkovými nápěvy. První desky VINTERSORG mi tedy v hlavě zrovna dvakrát neutkvěly. Ačkoliv se vcelku daly poslouchat, ničím zázračným podle mého ani ve své době ani s odstupem času nedisponují. Přesto se VINTERSORG dokázal zbavit nálepky druhořadého projektu. Můj vztah se lehce změnil s příchodem alba „Cosmic Genesis“, kde se už severský písničkář vypracoval ve vcelku schopného skladatele. Projekt dostal do vínku až překvapivě charakteristické kontury – počínaje neotřelými melodickými linkami, konče příjemným melodickým vokálem nezřídka se rozprostírajícím v poloviční stopáži skladeb. Tehdy jsem musel chtě nechtě ocenit odvahu, s jakou se do vlastní tvorby zakousl člověk stojící oběma nohama pevně v black metalovém kolbišti (myšleno v kontextu scény, ke které přísluší).
Novinka „The Focusing Blur“ plně navazuje na předchozí tvorbu, přesto jde v mnoha směrech ještě dál. Od přímočarých zpěvných, nebo black metalových poloh se VINTERSORG přesunul ke zpěvným a občas i black metalovým polohám. I když těch druhých citelně ubylo. V čem je tedy rozdíl? Jednoznačně ve skladbách samotných. Neoznačoval bych je jako písničky, ale striktně jako kompozice. Autor ubral na brutalitě, která už v jeho hudbě funguje jen jako doplněk. Naopak plně rozvinul nástrojové i pěvecké rejstříky. Přidal nápadité změny temp a poloh, použil všech všemožně nemožných skladatelských postupů i kudrlinek a vybrousil k dokonalosti akustické cítění i ony charakteristické melodie a harmonie známé z předchozích desek. Výsledek rozhodně není naposlouchatelný na první poslech. Naopak, díky své antihitovosti hudba přímo vybízí k tomu, aby se v ní posluchač nimral, rozebíral ji na maličké kousíčky a ty pak zkoumal jakoby pod drobnohledem. Mám-li současnou tvorbu VINTERSORGa k něčemu přirovnat, napadají mě snad jen výborní rakušáci DEAD SOUL TRIBE. Skoro bych se odvážil tvorbu obou zmíněných kapel prohlásit za „progresivní“ ovšem ne v obecně zprofanovaném slova smyslu, ale jaksi z definice samé. Bohužel si ale tento pojem už sobecky přivlastnila hevíkářská komunita… a oni nemají rádi když jim na něj někdo sahá. Takže radši mlčím...
Instrumentální i zvuková složka už patří v severský kapelách k dobrému vychování a těžko bych tu vychvaloval něco, co by tento požadavek nesplňovalo na sto procent. Speciálně v případě VINTERSORG bych se ale chtěl zastavit u basy. Na albu dostává sice prostoru zhruba stejně jako ostatní nástroje, ale přesto zaslechnete opravdové basácké mistrovství Steva Di Giorgia. Žádnou onanii, ale skutečně maximální basové umění, které se vám zavrtá až do morku kostí. Bravo.
S odstupem a klidem můžu prohlásit, že „The Focusing Blur“, ačkoliv to tak po prvních posleších nevypadalo, úplně splňuje všechno, co jsem od něj očekával. Naopak mé očekávaní ještě o dobrých několik délek předstihlo. Opravdu se mi líbí volnomyšlenkářství a otevřenost, se kterou je hudba stvořena. Mistr s grácií spojuje mnoho různých směrů a několik hudebních vesmírů přesně tak, jak to vyhovuje jen a pouze jemu samotnému. Najdete zde extrémní metalové žánry, akustické vybrnkávačky, folkové kořeny, ale třebas i dnes tolik populární hammondky alá 70. léta. A to vše bez nebezpečí, že vznikne nekonzumovatelný mišmaš, kterému mudrcové přiřknou alibistickou nálepku „avantgardní“ dle hesla: „Nevadí že se to nedá poslouchat, prohlaš to za avantgardu, určitě se najde nějakej úchyl, co si to koupí a bude hrdej na to, že je jinej.“ Tak takhle přátelé ne.
Bravo! Pan VINTERSORG nám zraje jako víno. S novým albem opět o kousíček posouvá hranice svého volnomyšlenkářství, které reflektuje jeho hudební vyzrání. Oprostil se od zbytečného blackového klišé a popustil uzdu hudební fantasii. Ukáže vám její netušené možnosti. Stačí jen nastražit uši.
9 / 10
Vintersorg
- vokály, klávesy
Mattias Marklund
- kytary
Steve DiGiorgio
- basa
Asgeir Mickelson
- bicí
1. Prologue Dialogue – The Reason
2. The Essence
3. The Thesis´s Reason
4. Matrix Odyssey
5. Star Puzzled
6. A Sphere in a Sphere? (to infinity)
7. A Microscopicla Macrocosm
8. Blindsight Complexity
9. Dark Matter Mystery - Blackbody Spectrum
10. Curtains
11. Artifacts Of Chaos (instrumental)
12. Epilogue Metalogue - Sharpen Your Mind Tools
Solens Rötter (2007)
The Focusing Blur (2004)
Visions from the Spiral Generator (2002)
Cosmic Genesis (2000)
Ödemarkens Son (1999)
Till Fjälls (1998)
Hedniskhjärtad (1998)
Datum vydání: Pondělí, 16. února 2004
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 53:56
Aj napriek nevýraznému zvuku ide o vynikajúce dielo.
Skladba "A Microscopical Macrocosm" patrí dokonca k tomu najlepšiemu, čo som v roku 2004 počul.
Inteligentný a inštrumentálne výborne zahratý black metal mixnutý hudbou šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov. BLACK FLOWER POWER!
Ambiciózny album, tak ambiciózny, až to maestrovi Vintersorgovi tak trochu prerástlo cez hlavu. Našťastie Mr. V vysekol dostatok prvotriednych nápadov a práve tie pomáhajú preklenúť trochu samoúčelne zamotané pasáže.
Hviezdni hostia dobrému dojmu len napomáhajú -- Focusing Blur je povinný posluch pre všetkých, ktorým čistý black lezie hore krkom, ale napriek tomu ho štipku k životu potrebujú :-)
Sólová tvorba pana Vintersorga mi byla až do Focusing Blur naprosto neznámá, tudíž nehodnotím v kontextu... I přesto jsem o kvalitách téhle desky přesvědčený, protože na poli moderního black metalu, který si tuze rád skáče pro inspiraci k jiným žánrů, je tahle deska výtečná. Počáteční švih sice neudrží, ale vokální šarm pana kapelníka dokáže mnoho. Rozhodně příjemné sousto pro fanoušky BORKNAGAR a jiných spřízněných duší.
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.