MAYHEM aneb velký kult. Která skupina lépe naplňuje pojem metalový kult než tihle kutilové potemníci? Kolem které kapely je tolik mýtů a nejasností, která druhdy podzemní kapela je dnes tak dobře známa i metalovým laikům – ne svojí hudbou, ale svou mytologií? Promiňte mi, ale nemohu se zbavit dojmu, že současní MAYHEM jsou už především mýtem bez skutečného hudebního zázemí. Ano, „De Mysteriis Dom Sathanas“ už jim samozřejmě nikdo neodpáře, ale stejně tak jim nikdo neodpáře jejich současné bloudění. „Grand Declaration Of War“ bylo odvážným pokusem jednoho z pilířů severského BM odpovědět na evoluční až revoluční tendence v tomto žánru, leč zdá se, že role experimentátorů MAYHEM nesluší a fanoušci to dali jasně najevo.

A tak přichází „Chimera“ a s ní i snaha vrátit se k tomu, co seveřany proslavilo. K black metalu v té čistší podobě. Jenže ouha. Svět se pohnul jinam a MAYHEM i jejich nový výtvor trochu divoce a rozháraně hledají to svoje místečko. A jak to slyším já – nedaří se jim to. Z mého subjektivního pohledu je „Chimera“ velice chabým pokusem o návrat na výsluní žánru, pokusem, který výše než do šedého průměru.

Jak vyhlíží tvář MAYHEM verze 2004? Je znovu přikloněna k černému kovu, nikoli však k jeho staromilské podobě, ale spíše k modernějším mutacím, které se opírají o menší čitelnost kompozice i větší variabilitu riffu. Prvky old school sice nelze přeslechnout (např. v titulní „Whore“), ale stejně tak nelze přeslechnout že tam, kde dříve kraloval typicky bzučivý riff, se teď převaluje hned několi různých kytarových motivů. Stejně tak nelze přeslechnout, že kanální zvuk je minulostí a „Chimera“ zní velice čistě (až sterilně) a že pánové jsou si dobře vědomi svých instrumentálních schopností, tudíž se pouštějí i do složitějších kompozic. V tom bych ale problém desky neviděl, vždyť instrumentálně i skladatelsky komplexní (a přece jaksi dřevní) black skvěle funguje třeba takovým ENSLAVED. Problém novinky dříme v tom, že narozdíl od posledních desek ENSLAVED prezentují MAYHEM z mého pohledu nezáživné a nudné skladby, kterým možná nechybí jisté zábavné finesy, ale zato jim naprosto chybí gradace a dynamika. Zejména z první poloviny alba (zhruba po skladbu „You Must Fall“) přímo dýchá plochost, s jakou pánové vrší riffy na precizní podkres Hellhammerovy tepající singrovky. Výkon bubeníka je samozřejmě výborný, ale nedokáže do hudby vnést členitost, zajímavost, zlomy. Na vině je strašidelný kytarový suchopár, který není sto skladby semknout, dát jim nějaký jednotící riffový základ, na který by se všechny ty (mnohdy zajímavé) vyhrávky a vedlejší motvy nabalily jako na kostru. Tříšť, to je asi to pravé slovo, které vystihuje kytarovou složku „Chimery“. Z té tříště občas vykoukne zajímavé místo (v šedi je hned každá barva viditelnější) jako pochmurný chór v „Rape Humanity With Pride“, výrazná basová linka v „Slaughter Of Dreams“, nebo pekelný zvuk kotlů v „My Death“, ale nic z toho nedělá dobrou skladbu.

Pokud první polovinu alba snáším pouze se zatnutými zuby, k té druhé už bych tak strohý nebyl. Pravdou je, že MAYHEM tu konečně začínají více pracovat s tempem i nosným riffem a tím získávají kompozice na členitosti i zajímavosti. Lépe drží tvar, mění tempo, sem tam lze zachytit i jednotící leitmotiv, který skladbu zceluje. Snad v tom dřímě naděje současných MAYHEM, tady někde by v mlhách nejasností mohl začít krystalizovat jejich znovunalezená hudební identita. Jenže přes všechny náznaky nenabízí druhá část fošny nic omračujícího, dráždivého, ATMOSFERICKÉHO. Jen plátna pokreslená sice pěknými obrazci, ale ty obrazce mi nedávají zhola žádný konkrétní tvar. Slovo sterilita už jednou padlo v souvislosti se zvukem, teď ho chtě nechtě musím použít i v souvislosti s vyzněním alba. Pryč je mrtvolná a černočerná atmosféra „Mysteriis“, pryč je dráždivý elektronický šok Deklarace. „Chimera“ ve mně vzbuzuje pouze pocit šedi, nudy a stereotypu.

Nač všechny ty mizantropické proklamace v doprovodu nezáživného kraválu? Nač, milí MAYHEM? Co vlastně chcete světu říci? Pro mne už nejste více než velký mýtus, uvnitř hudebně prázdný. Průměr v kontextu kapely, nadprůměr v kontextu současného BM...