Plzeňská kapela SAD natočila v loňském roce debutové dvoupísňové demo. Skupina, která vystupuje ve složení Jana Zahradníková - zpěv (dříve INTERITUS, TYCHO DE BRAHE), Vlasta Zahradník - basa (dříve INTERITUS,VELVET ECSTASY), Jirka Sponner - kytara (dříve TYCHO DE BRAHE), David Harvan - bicí (dříve TYCHO DE BRAHE) se sama zaškatulkovává jako Nu-Rock. Pod tímto zařazením mě hned napadá, že se kapela jakkoliv distancuje od staršího pojetí rockové popřípadě big beatové hudby. Jak toto tvrzení naplňuje jejich prvotina se Vám teď budu snažit přiblížit.

Nahrávka se nese spíše v mírnějším ambientně popovém tempu, což je paradoxem, protože jestliže je někdo v kapele na koncertech posilou, pak rozhodně kytarista Jirka Sponner. Zde je bohužel v obou skladbách hodně upozaděn a naopak jsou zde použity různé keyboardové zvuky a podkreslení. Celé mi to přijde příliš uhlazené, bezpečné, nikam nevybočující, jakoby normalizované Evropskou unií. Představte si kdyby ve finské kapele HIM zpívala žena a jejich hudba dostala díky podkresu keyboardů a utišení kytar ještě mnohem mírnější tón. Janin zpěv je pevnější spíše ve vygradovanějších pasážích refrénů obou skladeb nežli v téměř odříkávaných slokách, které se objevují v první skladbě „Out Of The Blue“, jejíž začátek považuji za vůbec nejslabší chvíli nahrávky. Její kvality se však dostaví s lehce vypjatým refrénem. Druhá skladba „Naive“ je mírnější, pomalejší, více atmosférická, náladová. Evokuuje mi trochu tvorbu holandských THE GATHERING na konci minulého století a líbí se mi z obou skladeb víc.

Závěrem bych chtěl dodat, že se nejedná o nějak převratnou nahrávku, ani moc dobrou, ani špatnou. Zkrátka takovou normální, banální, nepřekvapující. Jako když v nočním podniku klavírista preluduje a partneři oddávající se nerušené konverzaci nad skleničkou vína si nevšímají jeho snažení. A tak si marně lámu hlavu koho z klubových návštěvníků tohle může dostat? Jelikož se jedná o demo dám přesnej průměr tedy 5, v případě regulerní desky bych byl přísnější.