OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po překvapivém rozpadu emo-corových AT THE DRIVE - IN v roce 2001, kdy se kapela rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, vzniklo na rok a půl po této hodně nadějné kapele citelné vzduchoprázdno. Vedení AT THE DRIVE - IN, jmenovitě pak vokalista Cedric Zavala a kytarista Omar Rodriguez-Lopez zakládají skupinu THE MARS VOLTA, se kterou se chtějí vydat mnohem progresivnějším, mnoha stylům otevřenějším, směrem, než-li dosavadní zbytek. Ten uplatňuje své schopnosti v kapele SPARTA, která je jakýmsi pokračovatelem AT THE DRIVE - IN.
Plnohodnotný debut, který vyšel v loňském letním období, nese název „De-loused In The Comatorium“ a obsahuje hodně progresivní a dosud nikde neslyšený mix. Corové šílenství se mísí s esoteričností PINK FLOYD, strnulostí RADIOHEAD a divokostí THE STOOGES. Mistrně pospojovaný materiál je plný nepředvídatelných zvratů. Deska je doslova napěchovaná nespočitatelným spektrem nálad, barev a emocí. Hypnotické pasáže plující na klávesových plochách se střídají s techno coreovými nervozními kytarovými výpady, hysterií, jazz rockovými souboji kláves s kytarou, do toho všeho znamenitá rytmika, kde vyniká zejména bubeník Jon Theodore, jehož hru shledávam nedostižnou. Projev zpěváka Cedrica Zavaly je zas něco mezi křikem, kterým se prezentoval u AT THE DRIVE - IN a Robertem Plantem v životní formě. Některé skladby přesahují dýlku deseti minut a každá obsahuje jakoukoliv z nálad od Barrettovské psychedelie, přes srdceryvný rock LED ZEPPELIN, až k šílenství Iggyho Popa tlučícího svou šedesátiletou palicí o nenaštukovanou stěnu. Vše zabaleno do komplikovaných jazz corových postupů a rozpracováno na předlouhých improvizačních prostorech. Klávesové vrnění střídá bleskurychlý corově novovlný riff, poté se ohlučující vazbení přelije v parádně hypnotizující gilmourovské sólíčko. Nahrávka je opatřená naprosto skvělým a dosud neslyšeným soundem ostrým jako břitva. Naprosto žádné přiblble podlazené kytary, naopak čirost vyznění materiálu zabíjí. Jestliže je někde mezi americkými novými kapelami originalita, pak zde.
Naopak jako slabinu materiálu mohu počítat nedostatek skutečně výrazných prvoplánově líbivých pasáží .Vždy třeba jen sloka, mezipasáž před dlouhým surrealistickým kouzlením, tu zas jen refrén, protože ve slokách jde o vztek. Skladby plynou pořád vpřed, málokterý motiv se opakuje více jak dvakrát. Debut „De-loused In The Comatoriun“ je na poslech hodně náročnou nahrávkou, která se jen sotva někomu dostane pod kůži napoprvé. Album je věnováno kamarádovi Cedrica Zavaly, který v únoru 1996 spáchal sebevraždu. Jedná se o oslavu jeho života jakýmsi koncepčním příběhem, který se pokouší objasnit příčiny jeho jednání. Jde o výlet do myšlení jednotlivce stravovaného nepochopením vlastního okolí.
Po natočení této desky odjeli THE MARS VOLTA celoamerické turné jako support RED HOT CHILI PEPPERS, což už svědčí o určité míře úspěšnosti a očekávanosti souboru. V současné době se kapela nachází ve studiu, kde tvoří následovníka, který by měl vyjít do konce roku 2004. Já osobně se těším, kterým směrem se kapela na své dvojce vydá. I když se spíš domnívám, že s postupem let se bude jejich hudba ubírat rockově tradičnějším (…a to nezastírám, že si to myslím proto, že si to tak přeji…) směrem. Každopádně jde o skupinu, která má to nejlepší ještě před sebou a která drží všechny trumfy pevně ve svých rukách. Záleží jen na nich jak s nimy naloží.
Originalita každým coulem...
8 / 10
Cedric Zavala
- zpěv
Omar Rodriguez-Lopez
- kytara
John Theodore
- bicí
Juan Alderete
- baskytara
Issaiah Owens
- klávesy
1. Son Et Lumiere
2. Inertiatic ESP
3. Roulette Dares (This Is The Haunt)
4. Tira Me A Las Araňas
5. Drunkship Of Lanterns
6. Eriatarka
7. Cicatriz ESP
8. This Apparatus Must Be Unearthed
9. Televators
10. Take The Veil Cerpin Text
The Mars Volta (2022)
Noctourniquet (2012)
Octahedron (2009)
The Bedlam In Goliath (2008)
Amputechture (2006)
Frances The Mute (2005)
De-loused In The Comatorium (2003)
Tremulant (maxi singl) (2002)
A dneska tady máme lahůdku - The Mars Volta:
Poznámka na úvod: veškeré ingredience kupujte v emo corových krámcích a celý zákusek pečte v brit popové peci.
Nejdříve se budeme zabývat náplní:
Vezmeme ostré kytarové experimenty dáme je do kovového hrnce a necháme je na mírném ohni změknout tak, aby si ve středu uchovali tuhost, ale na okrajích zvláčněli. Po té si vezmeme nějaké samplíky a otřeme je v hrnci dohladka, za stálého míchání přidáváme jazzové vychytávky. Směs začne paradoxně houstnout a to je chvíle, kdy je nalejeme na první rockový korpus a přiklopíme druhým.
Nakonec je tu poleva:
Připravíme si emocemi nacucané vokály a ušleháme z nich tuhý sníh, ze kterého lžící vybíráme kousky a dáváme do vroucí schýzy povařit. Směs zahustíme hlasovými efekty a necháme vychladnout. Takto vzniklou polevu opatrně rozprostřeme na druhém korpusu a zasypeme nahrubo strouhanou mléčnou psýchou. Nechť vám chutná!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.