PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Komu sa nelení, tomu sa zelení. Nie náhodou to píšem práve v súvislosti s jedným z najaktívnejších hudobníkov na gitarovej scéne za posledných niekoľko rokov. Devinova pestrá a mimoriadne plodná muzikantská kariéra prešla niekoľkými fázami – obdobie spolupráce s inými, a vtedy známejšími, menami ako Steve Vai, Geezer Butler, Wildhearts, alebo koketovanie s Jasonom Newstedom. Nevyhnutnosť potreby výlučne vlastnej autorskej tvorby vyústila popri hosťovaní u známejších hrdinov do debutu „Heavy As A Really Heavy Thing“ formácie STRAPPING YOUNG LAD, o ktorej sa už o pár rokov (na rozdiel od síce kvalitného, ale v porovnaní s tým, čo malo nasledovať, ešte nevyzretého materiálu „Heavy...“) zásluhou neskutočne brutálnej dosky „City“ písalo v popredných rockových periodikách. Potom veci nabrali rýchly spád a Devin & Co. nám do uší vymaľoval obrázky zasnenými melódiami oplývajúcim albumom OCEAN MACHINE, nalial trochu optimizmu moderným a pohodovým „Infinity“, nedočkavých ušných masochistov obľubujúcich SYL na chvíľu upokojil „Physicist“, obsahujúci rovnako brutalitu i melódiu, nasledovala ezoterika v podobe „Terria“, zanechávajúca všetkých fans a kritikov v dehonestujúcej nahlúplej póze s dokorán otvorenými ústami.
Najskôr sa dočkala pokračovania agresívna masáž STRAPPING YOUNG LAD a takmer okamžite nasledoval, tento krát úplne nový, projekt nazvaný príznačne – DEVIN TOWNSEND BAND. Kým nový STRAPPING YOUNG LAD mal uspokojiť fanúšikov očakávajúcich opäť niečo tvrdé, na „Accelerated Evolution“ sa objavuje množstvo atmosférických (nemýliť si s „atmosférou“ u početných zástupoch koženo-gaťových black a doom „atmosférikov“ a iných temných sračiek) prvkov v štýle OCEAN MACHINE, „Terria“ a „Infinity“. Čistý a nesmierne hutný zvuk bicích a gitár účinky dobre overených postupov spolu s rafinovanými klávesmi len umocňuje. Devinov presvedčivý a plastický prejav núti k zamysleniu, či niečo podobné cítia kresťania, keď k nim hovorí boh z oblohy... Devin sa obklopil novými a určite kvalitnými hudobníkmi, bez obhliadky bookletu by som totiž odprisahal trebárs Hoglana. Deväť v mnohom bezchybných skladieb (šťastlivci, prípadne fanatici si vychutnávajú aj ďalšie tri songy z limitovanej dvojcd edície) pôsobí mimoriadne vyrovnane, hoci sú niektoré skladby po náladovej stránke podstatne odlišné. Svojvoľne sa strieda hravosť, tvrdosť, radosť s trochou melanchólie, smútku a zasnenosti. Skladby plynú len tak, akoby mimochodom, a záleží len na vás, či sa nimi necháte unášať, alebo budú utekať jedným okom dnu a druhým von, ako kulisa.
Takmer dokonalý zážitok však ruší fakt, že Devin skutočne použil dobre overené postupy z minulosti. Všetko na „Accelerated Evolution“ bolo v tej, či onej podobe obsiahnuté na starších a dobre známych albumoch vyprodukovaných týmto nepochybne géniom. Objektívnym faktom je, že jedinou novinkou u DEVIN TOWNSEND BAND je opäť iný a vynikajúci zvuk. Maestro Townsend už pred časom objavil jedinečný vzorec, z ktorého po zadaní vstupov: melódia, ešte raz melódia, tvrdosť, technika a ťažko definovateľný balíček pocitov obsahujúci šťastie aj smútok... vždy vychádza dobre stráviteľný celok. Myslím, že on sám si je toho dobre vedomý a patrične to aj využíva. Niečo skutočne nové totiž tohto roku priniesol len nekompromisným materiálom STRAPPING YOUNG LAD, ktorý nie je zlý, len jednoducho INÝ, ako sa čakalo. Evolúcia je teda skôr spomalená ako urýchlená. Unášaný vlnami OCEAN MACHINE version 2003 sa však pýtam: „A koho to vlastne zaujíma?“
Takmer dokonalý zážitok ruší fakt, že Devin skutočne použil dobre overené postupy z minulosti. Objektívnym faktom je, že jedinou novinkou u Devin Townsend Band je opäť iný a vynikajúci zvuk. Evolúcia je teda skôr spomalená ako urýchlená. Unášaný vlnami Ocean Machine, version 2003 sa však pýtam: „A koho to vlastne zaujíma?“
9 / 10
Devin Townsend
- vokály, gitary, programovanie
Brian Waddell
- gitara
Ryan van Poederooyen
- bicie
Mike Youg
- basgitara
Dave Young
- klávesy
1. Depth Charge
2. Storm
3. Random Analysis
4. Deadhead
5. Suicide
6. Traveller
7. Away
8. Sunday Afternoon
9. Slow Me Down
Epicloud (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2012)
Ghost 2 (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Ghost (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Deconstruction (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2011)
Addicted (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ki (aka THE DEVIN TOWNSEND PROJECT) (2009)
Ziltoid The Omniscient (2007)
Synchestra (2006)
Accelerated Evolution (2003)
Terria (2001)
Physicist (2000)
Infinity (1999)
Ocean Machine: Biomech (1997)
Datum vydání: Pondělí, 31. března 2003
Vydavatel: Inside Out
Stopáž: 54:30
Síla i dnes
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.