PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Tak k nám přijedou GORGOROTH…“. Tato zpráva nebyla v naší redakci přijata zrovna s obrovským nadšením a dlouho se vůbec nevědělo, kdo na koncert vlastně půjde. Nakonec jsem se o tento úkol přihlásil já, s vyhlídkou na zajímavý kulturní zážitek a už nyní vám můžu bez obalu prozradit, že to byl jeden z nejhloupějších nápadů, které mě v poslední době napadly (a že jich není málo...).
S tvorbou GORGOROTH jsem se seznámil někdy v roce 97, po vydání jejich prvotiny (už ani nevím, jak se jmenovala) a ta mě zrovna příliš nezaujala. Věděl jsem ovšem, že si kapela, za těch 8 let od založení, vydobyla celkem solidní kredit v rámci blackové scény, a tak jsem předpokládal, že aspoň jejich podiová show bude stát za to.
Coby předskokani byli avizováni tuzemští TROLLECH a Norové 1349. Skřítkomilové „zeZPlzně“ se ovšem nakonec (prý na přání samotných Go-go) nedostavili, takže úloha jediné předkapely připadla jejich krajanům. Co člověka vyděsilo už při vstupu do klubu byl k prasknutí narvaný sál. Pořadatelé (na základě zkušeností z koncertu MAYHEM) nepředpokládali, že se BlackPes podaří zcela naplnit, ale už při první skupině bylo jasné, že Klánovický klub nebyl zrovna tím nejšťastnějším řešením - návštěvníci se mačkali doslova tělo na tělo, bodák na bodák.
1349 měli docela úspěch, ačkoli jejich hudba byla taková nemastná neslaná ubíjející klepačka (mezi námi - neni se čemu divit, blackoví fans nejsou nikterak nároční a myslím si, že by jejich ovace sklidil i ten, kdo by se na podiu jenom usral - samozřejmě pokud by měl warpaint a kolem sebe omotané nábojnicové pásy). Na druhou stranu musím dodat, že v BlackPsu je tradičně špatný zvuk, a tak je možné, že se v kapele nějaký ten potenciál skrývá. Ten večer jsme to však bohužel neměli šanci rozeznat.
Zvuk se nezlepšil ani s příchodem headlinerů. Všechny hymnické melodie, tajuplné riffy, klenutá sóla a mysticky akustické mezihry nám zůstaly skryty a zůstal jen pohled na pět okovaných počmáranců, kterak za doprovodu hromovládných bicích křepčí po pódiu a házejí do publika tvrďácké pózy. Celé to vyznívalo nesmírně uboze a směšně. V neoficiální soutěži o nejdebilnější image vyhrál zpěvák, těsně následován plešatým kytaristou, u kterého sem si říkal, jak je možné, že se dospělý člověk může projevovat takhle hloupě (oči neustále otočené nahoru, aby bylo vidět bělmo; trhavé pohyby - asi snaha o co nejvěrnější napodobení zombie). Nečekejte ode mě žádné playlisty nebo podobné věci - tvorbu znám minimálně a i kdybych měl jejich desky pořádně naposlouchané, tak se domnívám, že díky bídnému zvuku bych stejně neměl šanci jednotlivé skladby rozeznat. To mi ostatně potvrdil i opodál postávající fanoušek-blackmetalista, který si postěžoval svému kolegovi asi v tomto smyslu: „kurva voni zrovna zahráli mojí voblíbenou věc a já si toho všimnul až těsně před koncem“.
V krátkém summary z tohoto koncertu by rozhodně nechyběli slova jako „nuda“, „zívačka“, „ztráta času“ a „smrad jak v opičárně“. Jsou to samozřejmě pouze mé dojmy, které se nejspíš budou lišit od většiny přítomných návštěvníků - nicméně report píšu já, takže smůla...
Fotografie: manzeta
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.