OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak mi napadlo, že názvy dosiek DYING PASSION sú skutočne trefné – po „Secretly“ sa kapela doslova tajne prepracovala medzi českú metalovú špičku, „Voyage“ symbolizovalo cestu, ktorú Šumperáci do tohoto CD prekonali a „Sweet Disillusions“ je tak trochu dezilúzia. Ale sladká.
„Voyage“ osobne považujem za jednu z najlepších nahrávok na českomoravskej post-doomovej scéne, takže na jej nasledovníka som čakal s napätím. Už od úvodných tónov klipovej „Song Of Liberty“ však v nepríjemnom slova zmysle šokuje zvuk. Napriek natáčaniu v kvalitnom štúdiu Šopa pod dozorom Standy Valáška znejú všetky nástroje ako nahádzané na jednu hromadu a prikryté dekou. Na pomery UG nahrávok je všetko v poriadku, ale vzhľadom na potenciál DYING PASSION je to trochu škoda.
Odchod flautistky Veroniky viedol k trvalému posilneniu o klávesy a v aranžiach na „Sweet Disillusions“ hrajú hlavnú rolu dychové nástroje. Skladateľský potenciál je neoddiskutovateľný, prakticky každá skladba disponuje zľahka a rafinovane sa obmieňajúcimi slohami a chytľavým refrénom, tak, ako som si u DYING PASSION (nielen ja) zvykol. Kým „Song Of Liberty“ je napriek účasti Skunyho (SAD HARMONY) tuctovejšia, dvojka „Velvet Confessions“ po klasicky doomovom začiatku upúta sólom trúbky. Hlas Zuzky Lípovej hlavne frázovaním a „drajvom“ veľmi (a som presvedčený, že zhodou okolností) pripomína Cerys Matthews z velšskej CATATONIE, v krajine na západ od rieky Moravy však frontmanka ťažko nájde výraznú konkurenciu, v kovových teritóriách samozrejme.
Napriek plochému zvuku upútajú (okrem neoddiskutovateľnej chytľavosti) práve aranže. Práca s vrstvením liniek (aj sólového spevu), drobné, či už orientálne, akustické alebo hosťovské vsuvky a intermezzá a rozsah použitých nástrojov sú veľkým plusom nahrávky. Naneštastie nie vždy je táto farebnosť účelová a organicky včlenená do zbytku – napríklad ambiciózne na tri časti rozdelená „Do You Want To Fly?“ strieda skvelé pasáže so zábleskami monotónnosti a rozťahanosti.
Najsilnejšou pasážou albumu sú „prostredné“ skladby „Tender Renown“, decentná „Summer Dream“ s wildhoneyovskými klávesami a „Him Faraway“. Kým prvá menovaná je postavená na speve a obdarená naliehavo explodujúcou melodickou linkou, unisono vyseknutou najprv klávesmi, hlasom a trúbkou a následne podčiarknutou sólo gitarou, tretia zaujme hlavne kontrastom so zbytkom dosky. Skočná, veselá, „letná“ vec s hammondovským zvukom, jednoznačný zdvíhač nálady.
Záver „Sweet Disillusions“ obstaráva jemne bluesová, ale inak klasická „Within Reach“, koncertná hitovka, asi najtvrdšia „High On The Blind Speed“ (zase ten zvuk hammondu, potvrdzujúci pretrvávajúcu inšpiráciu artrockom sedemdesiatych rokov) a nostalgická a intímna titulná skladba.
Čo dodať na záver. V nádhernom digipacku (limitovanom na 300 kusov) sa skrýva jeden z najkrajších bookletov, aké mám tú česť vlastniť. Bohužiaľ hudobná stránka má stále ešte isté rezervy. Podstatnú časť z nich má na svedomí zvuk, takže by som DYING PASSION z tvorivej krízy neupodozrieval... verím, že na ďalšiu nahrávku sa usmeje šťastie a hlavne zostanú prostriedky. Veď vieme, ako to v UG chodí :-)
P.S.: Tak trochu na okraj a pomimo recenzie – je mi ľúto, že ani len (inak skvele vybavená) CD-Extra stopa nie je dostupná v českom jazyku. A keď už je všetko anglicky, tak je škodou dvojnásobnou, že klasická choroba československých kapiel neobišla ani DYING PASSION – tých preklepov a chybičiek v booklete je možno trochu priveľa.
V nádhernom digipacku (limitovanom na 300 kusov) sa skrýva jeden z najkrajších bookletov, aké mám tú česť vlastniť. Bohužiaľ hudobná stránka má stále ešte isté rezervy. Podstatnú časť z nich má na svedomí zvuk, takže by som DYING PASSION z tvorivej krízy neupodozrieval... verím, že na ďalšiu nahrávku sa usmeje šťastie a hlavne zostanú prostriedky. Veď vieme, ako to v UG chodí.
7,5 / 10
Zuzana Lípová
- spev
Standa Jelínek
- gitara
Standa Pavlík
- basgitara
Jarda Řoutil
- gitara
Zdenek Směšný
- bicie
Ladislav Špička
- klávesy
hostia:
Skuny
- spev (1, 3)
Jožka Kozumplik
- trúbka (2, 5, 7)
Mirski
- altsaxofón (4, 8)
Radek Motyčka
- kontrabas (3, 7, 10)
Jan Kozumplik
- klarinet (3)
Petr Mores
- akustická gitara (4)
Marek 1/4
- hovorené slovo (9)
1. Song Of Liberty
2. Velvet Confessions
3. From Them
4. Do You Want To Fly?
5. Tender Renown
6. Summer Dream
7. Him Faraway
8. Within Reach
9. High On The Blind Speed
10. Sweet Disillusions
Absorb (2009)
Relief (2007)
Sweet Disillusions (2004)
Voyage (2002)
Secretly (2000)
No Time (demo) (1999)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Metal Breath Production / Epidemie Records
Stopáž: 46:36
Produkce: DYING PASSION & Standa Valášek
Studio: ŠOPA studio Lipov, Art School Studio Veselí nad Moravou
CD obsahuje datovú stopu obsahujúcu fotografie, videoklipy, kompletný album so zopár bonusmi v MP3 a ďalšie informácie.
Kontakt: Telefón: +421737913635, ICQ: 162789589
Na nový počin skupiny, které dominuje jeden z nejcharismatičtějších ženských vokálů na naší rock/metalové scéně jsem je hodně těšil a hned zprvu musím konstatovat, že nejsem zklamán. S každým poslechem zraje jak víno. S albem „Sweet Disillusions“ v uších jsem v předvánočním shonu nakupoval dárky – působilo jako výtečný zklidňující prostředek, dokonce mi dělalo společnost i na štědrý den, kdy skvěle dobarvilo sváteční atmosféru. Kouzelné melodie a magický Zuzčin hlas vám vydláždí cestu do světa, kde rozhodně vášně neumírají. V mnoha skladbách naleznete bluesově zakouřenou atmosféru nočních podniků z třicátých let a nutno podotknouti, že barvy s nekovových odstínem budou jímat vaše uši o něco málo častěji, než ostřejší metalověji pojaté vály. Osobně se mi stýská po Vjackiho neučesaných hrdelních vpádech, nicméně i bez nich jde o velmi příjemné hudební pohlazení.
Už při prvním setkání s aktuální nahrávkou si nelze nevšimnout, že DYING PASSION je dávno vyzrálou kapelou, pro níž původní žánrová příslušnost zůstává podobně jako např. u SAD HARMONY pouhým odrazovým můstkem ve svobodném hudebnm rozletu. S potěšením kvituji cit pro přirozenou muzikálnost, osvěžující etnické motivy, drobné přesahy do nemetalových žánrů či podmanivou dechovou sekci krásně zvýrazňující kontury některých skladeb. Oproti kolegům se mi zvukový kabát líbí a myslím, že drobná zastřenost spíše přirozeně podtrhává naturel nahrávky. Barvitost, nápaditost, upřímnost, emoce, hudba - to jsou věci, které si mně vždy vybavují při poslechu tohoto alba.
Když po několika posleších překonáte počáteční averzi vůči zvuku, který se zdá být poněkud nevýrazným, čeká vás třičtvrtěhodinka strávená ve velmi dobré společnosti tu chytlavých, tu zase rozmáchlejších a zasněnějších, skladeb, kterým tradičně dominuje specifický hlas Zuzany Lípové a nezřídka i velmi vítaný zvuk dechových nástrojů. Odkaz holandských GATHERING je stále lehce rozpoznatelný, což však v tomto případě lze jednoznačně hodnotit jako klad. Velmi dobrá deska s dalším a dalším poslechem plně odkrývající své hodnoty.
Vse podstatne uz bylo receno. Velmi prijemna nahravka, ktera se s pribyvajicimi poslechy vice a vice dostava pod kuzi. Bohuzel musim dat pouze 8 a to jen kvuli zvuku, ktery mi prijde takovy nemastny neslany. Ve srovnani s zivymi vystoupenimi z nej necitim zivelnost, dynamicnost a energii.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.