Uvědomuji si, že by tenhle článeček svou náplní nejlépe slušel vyfintěnému weblogu, jenže ten zatím Metalopolis nemá, i když i na tomto poli se pomalu začíná blýskat na lepší časy. Berte prosím tyto řádky jako pouhou úvahu, zamyšlení jednoho znechuceného fanouška. A o čem že bude řeč? Pochopitelně o hokeji. Přesněji ani ne tak o hraní samotném, jako spíše o věcech kolem a jako vhodná kulisa nám může krásně posloužit úterní zápas Slavie proti Kladnu v pražské Sazka Aréně.

Davy hokeje chtivých se postupně stahují před novou halu, až to chvílemi připomíná velké rejdiště mravenců. Nedivte se, dlouho dopředu je vyprodáno, neb Prahu přijel navštívit sám velký Jaromír. Ale nepředbíhejme, neboť nás čeká ještě dlouhá cesta kolem a do hlouby hokejového monstra, důkladná prohlídka při průchodu „rámem“ a pochopitelně i drobné hledání předmětných míst k sezení. Stihneme zaregistrovat spoustu nedodělků, občas chybí kusy stropů, podlah. Sazka zřejmě nemá na dokončení peníze, ale snad byste ji nechtěli pomlouvat, vždyť je přeci tak štědrá...

Co krok, to stánek. Tu cola, tam pivo, napravo „teplý psíček“, nalevo vyhřáté záchody - všeho dostatek. Horší už je to při pohledu do tristních „kotlů“ obou mužstev. Při ceně lístků (a to si vedení Slavie prosadilo vstupné „lidové“) se tomu nelze divit. Dorazili především aréna čumilové, mastňáci s manželkami, pro něž je tahle „kulturní“ akce vítanou změnou oproti tradiční návštěvě Zábavních center a taky zvědavci na božského Jardu. Hokejové atmosféra hodna KFC, jak příznačné: „Co takhle koupit si „meníčko“ drahoušku, pivo pro tebe tak bude levnější a já se při té nudné hře aspoň zabavím žvýkáním.“

A pojďme k náplni večera. Na začátek rozloučení s Františkem Kučerou, šikovně zvolené před zaplněnou arénu. V pořádku. A už se hraje. Koho z kuřbuřtů by však zajímala nějaká hra s pukem? Mnohem lepší je přece sledovat obrovskou obrazovku, kde se dějí „VĚCI“. Nikoho zřejmě nepřekvapí záběry pod sukně roztleskávaček, ovšem co taková jedna virtuální, která se v průběhu zápasu převléká a je promítána vždy do uličky mezi sedící na které dělá virtuální „pohyby“ a „striptýz“. Brrr! A to pochopitelně není všechno. Co třeba záběry do lidí, zaklíčování vybraného nebožáka a pod něj přidělat známé tělo? Stokilový bůček v červeném dresu proměněný na supermana? Žádný problém. Anebo páreček v srdíčku a časový limit, ve kterém se mají políbit. Když ano, jde palec vzhůru, když ne, jste out. Zábava, není-liž pravda? A to raději nemluvím o zasnoubení v přímém přenosu, kdy se nějací dva zoufalci zřejmě nechají uplatit a pak se v průběhu večera objeví například: „Šárko, vezmeš si mne?“ Následuje velká „překvapená“ líbačka a výměna prstýnků. Hnus, velebnosti, hnus, ale hlavně že se stádo baví. Co na tom, že podobné prostřihy a k tomu pouštěná „hudba“ často zní i když už je puk dávno ve hře? Pokud tenhle „Americký sen“ má být cestou českého hokeje, pak se obávám, že svoji maličkost raději přiřadím k těm mnoha skalním, kteří celou šaškárnu záměrně bojkotují. I když, pokud si zvyknou namísto nich chodit kravaťáci s drahými polovičkami, pro jejichž označení je slovo „míša“ velkou pochvalou, kasa se plní a komu vadí, že je na hokeji ticho jako v kostele, případně má výhodu domácího prostředí hostující tým? Asi nikomu...

Na závěr trocha toho soukromého nářku: Až začne NHL, jsem zvědav, jakým způsobem hodlá Sazka udržet podobné návštěvy. A při tichoučkém uznání, že ten Jágr je skutečný pan hokejista, dodejme nahlas, ať už je ten bývalý agrometalista v Rusku! KANĚC FILMA