OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Žádná horká DVD novinka se protentokráte konat nebude. Materiál pořízený na tomto disku je starý už 6 let a vyšel souběžně s klasickým CD, coby jedna z možností, jak získat finanční prostředky na léčbu Chucka Schuldinera. Jak to bohužel nakonec dopadlo, už všichni víte. Smrt legendárního kytaristy a nestora floridské death metalové větve s sebou přinesla i další smutný fakt, a to ten, že DVD je prozatím jediným oficiálním obrazovým záznamem vystoupení DEATH.
S již značně archivní recenzí zvukového záznamu pocházející z pera kolegy Darkmoora lze v podstatě bezezbytku souhlasit. Bylo by však nanejvýš zjednodušující omezit se pouze na konstatování, že koncertní podoba „smrtky“ v sobě skýtá vynikající hudební zážitek. Bodejť by také ne, když Chuck si do své neustále se měnící sestavy vždy uměl vybrat ty správné muzikanty, výsledkem čehož bylo téměř pokaždé skvělé album, z nichž defacto všechny dnes můžeme považovat za klasiku. Záznamu, jenž vznikl v los angelském klubu Whisky A Go Go v prosinci 1998, vévodí autentický zvuk dodávající nahrávce tu pravou koncertní atmosféru. Žádné následné úpravy ve studiu, žádná eliminace hráčských chyb ani nic podobného. A propós hráčské chyby, mě osobně příjde naprosto zbytečné na ně vůbec poukazovat. DEATH jich rozhodně na tomto živáku neudělali více než jiné, na instrumentálních hodnotách stavějící, kapely. Výběr skladeb je skutečně reprezentativní a svým způsobem v rámci možností co nejvíce pokrývá letité období existence Schuldinerovců. Nechybí ani takové perly jako například „Zombie Ritual“ pocházející z debutní „Scream Bloody Gore“ (1987). Já osobně si nejvíce vychutnávám kousky z gigantického díla „Symbolic“ (1995). Takové „Zero Tolerance" anebo „Empty Words“ jsou dokonalým stimulátorem husí kůže. Nelze říct nic jiného, než ... RESPEKT.
Asi nebudu za Kryštova Kolumba, když prohlásím, že díky obrazu získává koncertní záznam další, a to velmi podstatný rozměr. Tady už je to s hodnocením bohužel horší. Prvně je mi líto, že nálada toho večera nebyla příliš důstojná pro pořízení živáku takové kapely, jakou DEATH bezesporu byli. Klub nebyl zcela zaplněn a i těch málo přítomných fanoušků příliš „hustou“ atmosféru vytvořit nedokázalo. Vůbec nejvíce však kazí dojem přítomnost jednoho ze členů ochranky na pódiu. Koukat se téměř celý koncert na týpka klečícího v poloze „PŘIPRAVIT - START“, když za jeho zády hraje jedna z nejlepších metalových kapel celé historie žánru, není asi to pravé ořechové. Z tohoto pohledu lze hodnotit výběr klubu jako nešťastný. Neznám kompletní skutečnosti, které vedly ke vzniku tohoto disku, ale mám takový pocit, že se asi vzal první přijatelný záznam, který byl k mání. Oprostíte-li se však od těchto nedostatků a dokážete projevit dostatečnou dávku tolerance, dokáže být i „Live In L.A.“ hodnotnou podívanou. Pokud si navíc libujete v pozorování hry jednotlivých muzikantů, dostanete názornou instruktáž výborné kytarové práce.
Škoda přeškoda, že není k dispozici reprezentativnější záznam některého z četných vystoupení této legendy. Kapela formátu DEATH by si nepochybně zasluhovala mnohem kvalitnější provedení svého DVD. Buďme však rádi alespoň za to co je. Tentokráte hodnocení vynechávám, příjde mi úplně zbytečné...
DVD DEATH. Co říkat více?
Chuck Schuldiner
- kytara, vokály
Shannon Hamn
- kytara
Scott Clendenin
- basa
Richard Christy
- bicí
1. Intro
2. The Philosopher
3. Spirit Crusher
4. Trapped In A Corner
5. Scavenger Of Human Sorrow
6. Crystal Mountain
7. Flesh And The Power It Holds
8. Zero Tolerance
9. Zombie Ritual
10. Suicide Machine
11. Together As One
12. Empty Words
13. Symbolic
14. Pull The Plug
Live In Cottbus 1998 (2005)
Live In Eindhoven (2001)
Live In L.A. (Death & Raw) (2001)
The Sound of Perseverance (1998)
Symbolic (1995)
Individual Thought Patterns (1993)
Fate - The Best Of (1992)
Human (1991)
Spiritual Healing (1990)
Leprosy (1988)
Scream Bloody Gore (1987)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: cca 80
Obraz: 4:3 NTSC
Zvuk: PCM Stereo
Na tomto kotouči se zcela jasně prokazuje, že opravdová kvalita nemusí být zabalena do excelentního grafického a zvukového hávu, a že tyto a jim podobné aspekty se jeví jako naprosto nicotné ve srovnání s tou fantazií,kterou nám Chuck a jeho kolegové přináší...stačí se jen ponořit do přednesu tohoto génia a nezbude vám nic jiného než hledět a uznale přikyvovat! Pro ty co měli štěstí shlédnout jejich koncert je to nádherné připomenutí těch pocitů naprostého ohromení a úžasu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.