KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když vešlo ve známost, že se projekt BEYOND TWILIGHT přece jenom dočká regulérního pokračování a hlavní mozek Finn Zierler proto usilovně shání nového zpěváka, asi každému, kdo obdivoval famózní zápis „The Devil´s Hall Of The Fame" zatrnulo. Přece jenom, nesmazatelnou stopu Jorna Landeho, který na desce předvedl svůj doposud nepřekonaný a snad i životní výkon, nemůže prošlápnout žádný floutek z nýmandova, byť by naleštěnou botičkou od Prada vztekle dupal sebevíc. Nic nám neulehčilo ani představení nového pěvce, neboť při poslechu jeho výkonu u ex-štace OUTWORLD se neodbytně vtírala otázka, zda má Finn skutečně zapotřebí pohřbít čtyři roky perných příprav a komponování materiálu takto průměrnou figurou. A finále? Překvapivé...
Po prvním nervózním stisknutí přehrávače, jen co umlkne robotický hlas, se totiž dostaví nejen očekávaná hudební smršť, nýbrž na hrubý pytel i hrubá záplata hlasového struhadla pana Kellyho Sundown Carpentera. Skutečně, až si člověk říká, jestli jde pořád o jednu a tu samou osobu, tak se jeho výkon proměnil. „The Path Of Darkness“ je temná, ostatně jako celá „Sekce X“, pochopitelně. V jejím průběhu zjistíme, že takhle drsná poloha hlasu přece jen není Kellymu úplně přirozená, bridge a refrén jsou ve výškách, ale ani tam to naštěstí není „holý“ falzet. Na pilu nutno tlačit neustále, to je zřejmě Finnovo motto. A vyplácí se. Motivy kláves jsou dostatečně svébytné, ať už hrány ve zvuku klasického klavíru či různě zdeformovaných rejstříků, zvuk průzračný, tvrdý. „Shadow Self“ nabízí obdobný recept, jen sloky stojí více na riffu kytar, přizvukuje občasný průjezd dvoukopákového expresu, Kelly šplhá do výšek, expresivity až na půdu, všechno řádně završené téměř „chrámovou“ pasáží, ovšem (jak jinak v mučivém reji ostrých kytar) s chorobným přísvitem inferna. Vzpomenete-li si na největší hit „The Devil´s...“, pak na novince se jmenuje „Sleeping Beauty“. Rámován kytarovou vyhrávkou a „dekadentní“ slokou sice ukazuje, že v těch klidnějších fazích má Kelly ještě co dohánět, ale při samotném refrénu už máte chvílemi pocit, že snad hostuje Jorn. Barva hlasu sytá, skvělá. Jakou metodou se asi podařilo podobných hlasových odstínů dosáhnout? Když se píseň zlomí do disharmonické mezihry plné trilků klavíru, člověka napadne, jak velké zásluhy může mít samotný Zierler na Landeho hysterickém řvaní, které do té doby nikde jinde nepředvedl? „The Dark Side“ má již osvědčený klávesový ornament, i zasekávaný riff se hodně blíží minulosti a i zde Kelly řve přesvědčivě Landeovsky. „Portrait F In Dark Watters“ je drobnou klavírní hříčkou na klasicistní téma, takže až nástup „Ecstasy Arise“, s decentně orientálním feelingem, vrací do hry zpěv. A ten je od úvodního výkřiku více než uvěřitelný. Tahle píseň totiž evokuje blonďáka Jorna od počátku do konce. Zvláštní, nijak to nevadí, ani neuráží. Závěrečných skoro deset minut pro titulní záležitost, zpočátku jako had se plazící v pomalých smyčkách, téměř jasný refrén po jednom opakování prostřídá sólová pasáž, aby poslední andělský chór na prach rozmetala nervy drásající lavina kakofonie. Toť maso, vážení.
Z velkého zklamání je nakonec velká radost. Pochopitelně, v porovnání obou zpěváků Kelly stále ještě ztrácí, navíc jsou chvíle, kdy už je tlačení na pilu přespříliš a snaha o maximální nasazení tak vyznívá spíše proti dobrému úmyslu aktérů, ale mluvíme pouze o drobných muškách na jinak skvělé nahrávce. Mistr Zierler ví co chce a ví i jak toho dosáhnout. Ať si pro podobné nálady jezdí do pouště nebo třeba na severní pól, důležitějším zůstává, že se mu daří komponovat a nahrávat materiál s nezaměnitelným ksichtem a obdivuhodnou atmosférou. A to je moc dobře.
Další revoluce se sice nekoná, ovšem očekávaný průšvih naštěstí také ne. Mistr Zierler zřejmě z nového zpěváka vytřepal duši a tak skvělý materiál nakonec rámuje dobrý vokalista. Pro neznalé to může být slušný šok, ale ani příznivci "The Devil´s Hall Of Fame" by nemuseli být zklamáni...
9 / 10
Finn Zierler
- klávesy
Kelly Sundown Carpenter
- zpěv
Anders Exo Kragh
- sólová kytara
Anders Devillian Lindgrén
- basa
Jacob Hansen
- rytmická kytara
Tomas Fredén
- bicí
1. Be Careful It's My Head Too
2. The Path Of Darkness
3. Shadow Self
4. Sleeping Beauty
5. The Dark Side
6. Portrait F In Dark Waters
7. Ecstasy Arise
8. Section X
For The Love Of Art And The Making (2006)
Section X (2005)
The Devil`s Hall Of Fame (2001)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 44:49
Produkce: Finn Zierler
Studio: Jailhouse Studios, Hansen Studios, Zierler's Dungeon
Velmi důstojně zahraná muzika, která nedělá svému žánru ostudu, jak se to v poslední době daří spoustě kolegů. Ze záležitostí, které mi tu nesedí, bych zmínil snad jen občas velmi synteticky a rušivě znějící klávesy a sprostou vykrádačku CRUEL v úvodu skladby „Ecstasy Arise“.
Abych pravdu řekl, s novým počinem BEYOND TWILIGHT si tak trochu nevím rady. Ano, určitě se jedná o nahrávku, která bez problémů strčí do zadní kapsy většinu konkurence, určitě se jedná o našlapaný, bezchybně zahraný a atmosferický metal, o jaký byla, je a vždy bude nouze. Finn Zierler je výtečný skladatel a dovede stvořit skutečně neotřelé kompozice, které pohltí. Jediné ale se však týká velmi osobního prožitku z hudby. Ten už prostě není tak hluboký a intenzivní, jako když na desce minulé Jorn Lande hořel v ohních pekelných nebo se zoufale krčil v dokonalé temnotě. Kelly je výtečný zpěvák, jeho hlas má mnoho barev, ale jeho životní výkon = standardnímu Jorna Landeho. Určitá teatrálnost, prožitek i herectví jeho výkonu přeci jen chybí. Největší intenzity dosahuje "Section X" v dokonale "The Dark Side", ale ve valné většině ostatních kompozic cítím určité zklamání. Šok z předchozí řadovky se nedá opakovat, čili zůstávám spokojen z výborného alba, které dánský šaman ukuchtil. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem čekal víc...
S kapelou BEYOND TWILIGHT jsem se seznámil v minulém roce díky pochvalným referencím některých kolegů na jejich debut "The Devil´s Hall Of Fame" z roku 2001. Letos kapela přichází s druhou deskou "Section X", na které nový zpěvák Kelly Sundown Carpenter dokázal neslýchané. A sice bez chybičky nahradit zlaté hrdlo původního pěvce Jorna Landeho. Přes veškeré kvality "Ďáblovy síně slávy" pro mne novinka toto album ještě o kus překonává. Kde dřív stála uprostřed temných zvukových labyrintů samotinká "Shadowland", tam se dnes tyčí několik mocných kovových chrámů. Tak třeba "The Path Of Darkness", fantastická kompozice v slokách plná atmosféry, sevřenosti a naopak velkolepá a hrdá v refrénu (pro mne metalová skladba desetiletí). Následují riffová "Shadow Self", záhadná a čarokrásná "Sleeping Beauty". Přes katarzi šílenství v "The Dark Side" a po temných hladinách se rozeznívajícím klavírním preludiu se dostáváme k druhému vrcholu nahrávky - skladbě "Ecstasy Arise". Ta v sobě skrývá ty nejlepší momenty charakteristické pro tvorbu BEYOND TWILIGHT- atmosféra, napětí, prvotřídní instrumentace, majestátní nápěvy. Závěrečná rozmáchlá "Section X" s hustými vstupy kláves jen přehrává co už vyřkly skladby předcházející. Pro mne nejlepší ryze metalové album posledních let a vrchol temného power progu.
Velmi skvělé album. První poslech nijaký žádný. Na druhý a další jedinečný zážitek. S klidem se můžu podepsat pod Darkmoorovu recenzi. Nijak neželím ztracených, nebo naopak nově nalezených vokálních rejstříků. To co mě k "Section X" silně upoutalo je prazvláštní a velmi inteligentní hudba. Nádherný kousek.
velmi dobre hudobne dielko. Trufam si tvrdit ze o nieco premakanejsie nez Devils hall of fame...da sa uz povedat ze tato kapelka patri medzi tie najorioginalnejsie....a co sa tyka novej fosne For love...art...najprv som ju ohodnotil 5/10 no teraz po asi 10 dalsich vypocutiach ju hodnotim 8,5/10....takze o dalsie 2-3 mesiace to bude 10/10. Kazopadne vsak Section X je vynikajuci album kde Carpenter perfektne nahradil Landeho.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.