Zachmuřená šedá mračna, která ten den střídala fáze „kabonění“, „mrholení“ a „lehký deštík“ věru příliš veselé vyhlídky na jakýkoliv open-air festival nepřinášela. To, že jsem byl zlákán k ubytování do chatky 4 km vzdálené od konání festivalu, nemajíce prostředků dopravních, mi v takovém počasí na náladě nepřidalo, ale tak jsem se, pro jistotu s hodinovým předstihem, přinutil použít pěší techniku, abych počátek festivalu Basinfire stihnul. V době, kdy jsem dorazil na kopec nad obcí Spálené Poříčí, kde pořadatelé usadili konání celé akce, mě již vítaly první tóny skupiny IN MOTION, která na A-scéně celý hudební festival zahajovala. Bohužel již z dálky bylo slyšet, že nová zpěvačka Terezka zdaleka nedosahuje kvalit své předchůdkyně. Po tom, co jsem přesunul svoji tělesnost před pódium, bylo zřejmé, že tato patnáctiletá slečna nezaostává jen ve zpěvu, ale i v charisma a nasazení na koncertních prknech. Vzhledem k tomu, že občanku vlastní nejnovější posila kapely teprve krátce, pevně věřím, že tyto nedostatky budou odstraněny minimálně stejně raketově jako u ex-zpěvačky Lucky. Jinak IN MOTION zůstali věrni své šťavnaté moderně-rockové tváři a osobně jsem rád, že ani dvě personální změny a vážný úraz baskytaristy tuto bandu nepohřbily. Držím palce v postupu na již jednou dobyté pozice.

Ihned po nich nastoupila speed metalová formace POWER 5, která se může pochlubit předskakováním před HELLOWEEN či MASTERPLAN. Valaši vedeni dramatizujícím zpěvákem předvedli spojení heavy-progresivity a speed metalu, kterému přihlíželo již zhruba prvních 60 návštěvníků ve zvolna končícím řídkém, ale vlezlém mrholení. Po instrumentální stránce velmi slušný, nicméně celkem statický set plný zvolna umírajícího stylu však nedokázal lidmi příliš hnout, a tak jsem se vypravil na B-scénu, kde začínala skupina COBRA. Ta mi uštědřila první nepříjemný políček toho dne. Zábavový cover band s kníratým taťkou u mikrofonu, servírující dávné rockové mohykány typu SCORPIONS, NAZARETH, či DEEP PURPLE, mě poprvé přinutil vážně se zamyslet nad dramaturgií festivalu. Podobné skupiny se jistě dobře vyjímají v lidových, armádních a kulturních domech českého venkova, ale na festivalu? Tam aspoň já hledám poněkud jiné hodnoty než cover-rockovou tancovačku.

Silně bigbeatovým feelingem byla již infikována i hlavní scéna, kde se rozjížděla rocková skupina MERLIN, která vznikla ještě za doby bolševické, s ostříleným matadorem Danem Horynou u mikrofonu. To již byla jiná liga a pro mě jedna z mála z četných archaicko-rockových událostí toho dne, která dokázala pobavit a zaujmout. Čím? No přece právě charismatickým frontmanem Danem, který jako první ten den dokázal strhnout nějaké nadšence k pohybu. Poslechnout jsme si tedy mohli i skladby od skupiny VITACIT, které před mnoha lety bodovaly v hitparádě Triangl, shlédnout několik akrobatických kousků (za všechny bych jmenoval excelentní stoj na hlavě), či se pobavit průpovídkami mezi písničkami typu „před 27 lety jsem poprvé vyzkoušel perník … a před třemi jsem s ním skončil“. Na béčku se zatím rozjel další coverband, kterým byl MICHAEL SCHANKER REVIVAL s dalším veteránem u mikrofonu. Tím byla hard-rocková dračice Zuzana Fenglová, která velkou část odvřískala na kolenou. Nevím proč, ale při pohledu na její mimiku a lví hřívu mě častokrát napadlo jméno Tina Turner.

Na hlavní scéně se mezitím rozjela první zahraniční skupina, kterou byli polští CHAINSAW. Ačkoliv speed metal není mým oblíbeným šálkem kávy, musím říci, že mě jejich set s dvoj-kytarovým zápřahem nikterak nepopudil. Poláci nabídli hutnost a energii, kterou u podobných českých bandiček často postrádám. Na B-scéně byli již připraveni CHAOS IN HEAD. Ti na mě ze všeho nejvíce působí jako heavy/rock-metalisté, kteří za každou cenu chtějí znít moderně, nicméně stále ne a ne nalézt správnou cestu, jak na to. V mých očích poněkud rozpačité vystoupení však bylo podepřeno solidními instrumentálními výkony, no aby ne – dle věku členů skupiny bych si dovolil spekulaci, že nějaké ten pátek již jistě hrají.. To ale již počínala svůj set jedna ze skupin, na kterou jsem se velmi těšil. Jeden z nejchroničtějších kytarových masturbátorů Honza Běhunek a jeho SEVEN. Sledovat tohoto ekvilibristu v akci je opravdu zážitek a jeho manipulaci s nástrojem bych se nebál přirovnat k sexu, neboť „Kirk“ z hraní očividné elektrizující potěšení má. Jeho mimika, oddechování a koulení očima připomíná slečnu, co se právě chystá prožít první orgasmus. Jakoby se s kytarou narodil – rozhodně zajímavý zážitek – nedostatek, který celému setu odebral kouzlo jedinečnosti, byl spoluúčast hostujícího zpěváka.

LAST MINUTE se představují na vedlejší scéně, kde roztáčí další rockovou estrádu – kytarista dokonce ve zvláštním klaunsko-varietním fráčku. Největší devizou jsou náladotvorné plochy, které protínají jinak velmi monotónní a nezáživný bigbítek. Pěvecky i rytmicky se jedná o velmi slabou záležitost, ale bůh zaplať za to, že jejich tvorba není složena z coververzí. Na hlavní scéně je již v tuto dobu poměrně rušno. Třetím a tento večer posledním zásekem do speed metalového špalku je jedna z nejpopulárnějších českých band daného žánru - SALAMANDRA. Osobně onu popularitu, které se tato fantasy-metalová smečka těší i u velké části odborné veřejnosti, příliš nechápu. To, co předvedli, byla unylá již mnohokrát slyšená a viděná kolekce speed metalových klišé rhapsoďáckého stylu. Pokud oni jsou opravdu špičkou tuzemského speed metalu, pak je to s touto hudbou v našich luzích a hájích opravdu celkem špatné. Podobným zklamáním pro mě byli GAZ69, na které jsem byl taktéž celkem zvědav. Jejich „melodic hard worldcore“ vykazuje stejné pachy jako obyčejná rocková kapela a pokud opravdu silně při tvorbě skladeb sahají ke crossoveringu, pak jsem to na první poslech nedokázal vstřebat.

Výkon ALKEHOLu jsem sledoval z povzdálí a ačkoliv jsem ve svých rukách třímal kelímek piva a při setu se hojně těšil z jeho obsahu, to co se dělo na pódiu jsem stejně silně nechápal, a proto se pozdržím jakéhokoliv komentáře. Raději se jdu podívat na vedlejší scénu, kde se již připravují táborští deatheři F.O.B. a jejichž zkouška zvuková působí v koloritu dne jako balzám na duši. Death metal spoře dokořeněný žánrově barevným kořením z všemožných oblastí tvrdé hudby, podaný v základním trojlístku bicí, basa, kytara, ten den platil za nejtvrdší skupinu, kterou jsem viděl a po odpoledni plném zábavovek působila opravdu „fresh“. Přičíst mohu i jistý výraz a celkem pohodovou komunikaci s publikem okleštěnou o zbytečné pózičky.

GAIA MESIAH pro technické potíže začínala o poznání později, a to nahrálo B-scéně, kde hrála plzeňská skupina SAD. Jejich rock stavěný hojně na zefektované kytaře a přímé rytmice s vyzpívanou vokalistkou Janou Zahradníkovou v čele přilákal poměrně hojnou tlupu lidí a na skupině bylo vidět, že jim taková situace vyhovuje. Povedl se jim asi nejzáživnější set, který jsem v jejich podání zatím mohl vidět a slyšet. GAIA MESIAH po vyřešení technických problémů pomohli vytvořit výrazný kotel pod podiem, ten den to byla první skupina, které velké podium opravdu sedlo. Marka Rybin na prknech skákala jako smyslů zbavená a velmi záhy svoji živelností nakazila jak zbytek skupiny, tak i své fanoušky. Její pohyby sice občas působí až groteskně, nicméně jsou uvěřitelné a stěží by jste za nimi hledali nějakou lacinou pózu. Při pohledu na jejich set mně sice jako kdykoliv před tím vyvstanula otázka „kde by tato skupina byla, kdyby pohlaví všech členů bylo mužské?“, ale rozhodl jsem se to pro tento večer neřešit. Kapela svojí popularity využívá v plné míře, na pódiu působí nenuceně a kompaktně bez jakýchkoliv v televizi okoukaných křečovitostí, čímž si získala na svoji stranu i mne. Po nich nastupují legendární TÖRR. Rázem se krajinou rozléhá průřez jejich tvorbou, osobně se mně jejich hudba příliš nedotýká, nicméně pokouším se hledat vztyčné body s mým vkusem. Nevede se. Na béčku mezitím vyhrává další zábavovka plná cover verzí s názvem MARKÝZ JOHN a ke mně putuje zpráva, že se sehnal odvoz na chatu, kde mám k dispozici azyl přes noc, ale musíme si pospíšit. Z areálu mě vyhání první tóny COCOTTE MINUTE ...

Foto: hanka@fob.cz, www.fobiazine.net