KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mastodont! Chápete? Říkám mastodont. Co je na tom k nepochopení? Prostě to zvíře, takový to veliký, tlustý, líný. Že už vymřeli? Ale houby, to si jen myslíte, protože minimálně ve světě hudby se to takovými mastodonty jen hemží. Jsou velcí, takže se dají těžko přehlédnout, někdy jsou dokonce tak velcí, že vám brání ve výhledu na další, sice menší, ale mnohem čipernější a zajímavější tvory hudební zoo. Mastodonti jsou obrovští, a tak je nějaké srážky s ostatními „drobečky“ neporazí, mají velké zásoby tuku a proto dokáží žít jen tak „z podstaty“, i když už vlastně není kde brát. Chápete to? Podívejte se na skupinu v názvu této recenze, její jméno jsem se rozhodl ani jedinkrát v článku nezmínit, já jí totiž budu říkat mastodont.
Takový mastodont je vlastně vrcholem vývojové linie určitého řádu tvorů, bohužel však linie, která už nemá kam se vyvíjet, mutace probíhají tempem, který v podmínkách rychle se měnící fauny není dostatečně pružný aby zajistil konkurenceschopnost a tak je takový mastodont v jakési slepé uličce. Je sice dostatečně velký na to, aby si na něj nikdo nemohl vyskakovat, ale v agresivním prostředí překotného vývoje se mu jen těžko daří vychovat své stejně nemotorné a líné, bohužel však mnohem menší a zranitelnější potomky. Mastodont je odsouzen k vymření. Ale prdlajs, mastodonti (alespoň ti hudební) nikdy nevymřou, tyto nádoby cuckovatého tuku se totiž nevyvíjejí z líných a nemotorných mláďat, většinou jsou to tvorové, kteří se díky své agresivitě, vynalézavosti, šikovnosti, konexím nebo prostě jen štěstí dostali k naplněnému korytu, ze kterého pro ně bylo radost žrát. A když se navíc kolem vás ostatní tvorstvo hezky uctivě plazí, no neulehli byste po těch hodech ke spokojenému odpolednímu trávení? Jenže výživné žrádýlko se uloží pod kůži, z mrštného tvorečka se stane pohupující se „vazoun“ a když si to dotyčný tvor včas neuvědomí, je z něj najednou mastodont, pro kterého je proplétání se hustým tkanivem hudebních kvalit hodně těžké, takže se ta tlustá potvora začne chovat jako „slon v porcelánu“.
Náš mastodont si dopřál opravdu dlouhého „odpoledního“ spánku, když se probral, nejspíš vyděšeně zjistil, že svět se zatím pohnul kamsi dál a on už není jeho součástí. No to by bylo aby těm drobečkům neukázal zač je toho mastodont, vzal si síťku na motýly „Tempo Of The Damned“ a hurá zase lovit nějaké to ocenění. Jenže úspěch se nevznáší v prázdném prostoru. Ospalí obdivovatelé sice nadšeně přikyvují, ale kdo si za čas vzpomene, že tam kdesi vzadu za stádem rychlých běžců se potácí nějaký ten obr minulosti? A tak se obluda nasere a fofrem vymění síťku na motýly za velrybářskou harpunu „Shovel Headed Kill Machine“, jenže opět problém, před ní přece nejsou velryby, ale draví žraloci a mrštní delfíni. Chtělo by to spíš odtučňovací kůru a lekce z prospaného období historie hudby. To že by se tenhle mastodont mohl dostat do nějaké atletické formy však příliš nadějně nevidím.
PS: Zvukové stránky a instrumentálního zpracování se moje metaforické přirovnání netýká, tyhle aspekty desky jsou zcela v pořádku.
Co říci o současných EXODUS? Opravdu nevím jak to vyjádřit jinak, než přirovnat tuhle „zasloužilou“ skupinu k nemotorně se potácejícímu obrovi.
5,5 / 10
Rob Dukes
- vokál
Gary Holt
- kytara
Lee Altus
- kytara
Jack Gibson
- basová kytara
Paul Bostaph
- bicí
1. Raze
2. Deathamphetamine
3. Kharma's Messenger
4. Shudder To Think
5. I Am Abomination
6. Altered Boy
7. Going Going Gone
8. Now Thy Death Day Come
9. 44 Magnum Opus
10. Shovel Headed Kill Machine
Exhibit B: The Human Condition (2010)
Let There Be Blood (2008)
The Atrocity Exhibition: Exhibit A (2007)
Shovel Headed Kill Machine (2005)
Tempo Of The Damned (2004)
Another Lesson In Violence (Live) (1997)
Force of Habit (1992)
Lessions In Violence (kompilace) (1992)
Good Friendly Violent Fun (Live) (1991)
Impact Is Imminent (1990)
Fabulous Disaster (1989)
Pleasures Of The Flesh (1987)
Bonded By Blood (1985)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 53:10
Produkce: Andy Sneap
Studio: Trident Studios, Pacheco, California
I můj názor na novou desku EXODUS je obdobný. Přestože se počítám mezi věrné stoupence old school US thrashingu, musím sportovně uznat, že druhý návratový počin má svá slabá místa. Zvláště druhá polovina desky svojí kvalitou výrazně zaostává za přesvědčivým úvodem, nemluvě pak o samotném závěru, kde už EXODUS evidentně vaří z čisté destilované vody.
Poctivý thrash metal osemdesiatych rokov minulého storočia, s moderným zvukom. Nič prekvapujúce, ale ani nuda. Niekedy je dobre si takto nostalgicky zaspomínať na časy minulé. Myslím, že od EXODUS sa ani nedá očakávať niečo viac a viac som ani nečakal, preto som s novým dielom relatívne spokojný. V tom celkovom miernom nadpriemere ma najviac zaujali výkony bubeníka Paula Bostapha a speváka Roba Dukesa, ktoré sú naozaj vynikajúce a bez nich by to už asi nuda aj bola.
EXODUS svým comebackovým loňským albem "Tempo Of The Damned" v podstatě reinkarnovali staré thrashové postupy a i když nahrávka příznivcům hudební progrese zřejmě nešla moc pod fousy, fanoušci old school thrashe a nostalgici byli navýsost spokojeni. Na nové desce se však stalo přesně očekávané. Návratový potenciál EXODUS byl dle mého názoru akorát tak na utažení jedné desky a jakékoliv její další pokračování bude jen omílání toho samého. Tohle se děje právě na "Shovel Headed Kill Machine" a ačkoliv i zde se najdou místa, které dokáží uspokojit konzervativní posluchače, kapela v podstatě přešlapuje na místě a snaží ze svého znovuzrození vytřískat co největší kapitál. V pozměnění sestavě, s novým zpěvákem, natočili EXODUS naprosto očekávanou desku, která ještě stále patří do mírného nadprůměru, ovšem s výrazně zdviženým varovným prstem na znamení opuštění scény dokud je ještě čas!
Vrcholná forma z období alba "Fabulous Disaster" to zrovna neni, ale o nějakém vyloženém průseru se také hovořit nedá. Tak jako téměř vždy u EXODUS se i zde jedná o poctivou thrash metalovou řezničinu. Příliš nového toto album nenabídne, ale dolní hranice standartu, který ocení pamětníci bude udržena.
Tak přesně tohle už jsem slýchával v osmdesátých letech a už tenkrát mě to moc nebavilo a nudilo, natož nyní...
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.