Taky už vás štve čekání na nové album DIMMU BORGIR? Máte recht. Už je na čase. Jenže na čerstvou řadovku si budeme muset ještě tak rok počkat. Ovšem neklesejme na mysli. Nově nahraná verze „Stormblast“ už je na cestě a myslím, že zase tolik nepokazím, když v předstihu prozradím, že docela stojí za to. Druhou alternativou je stínový projektík jistého Galdera, vyzdvižený pod cejchem pedofilního starce.

Historie OLD MAN’S CHILD, je zajímavá hlavně tím, jak se jim po celou dobu existence povedlo dokonale kopírovat kroky známějších Dimmáčů. V okamžiku když oni hráli onen příslovečný kinder black, starci hráli totéž. Pak ale přišla fúze obou kapel a hlavní mozek a unikátní plešoun Galder byl přetažen do DIMMU BORGIR pod vidinou šustivých papírků. Jak vidno, strategie Microsoftu funguje dobře i v hudbě – když nám někdo leze do zelí a mohl by bejt časem lepší než my, tak ho koupíme. To však choutky pedofilního starce neutišilo. Jen mírně zpomalilo jeho belhání za přitažlivě kmitajícími dětskými lýtky. Podobný dospívací přerod, jaký se udál u domovské kapely, zastihl Galdera v roce 2003, kdy vydal výborné a pro mě osobně v diskografii kapely první poslouchatelné album „In Defiance of Existence“. Novinkové album „Vermin“ z předchůdce v mnohém vychází, ale některé dosud známé skutečnosti také mírně redefinuje. Tak předně si tu už nikdo nehraje na ortodoxní blackaře. Galder bere svou tvorbu s nadhledem a přesto, že je i novinka načichlá těžce černým odérem blacku, black metal v klasickém slova smyslu to není. Kytarové bzučáky takřka úplně vymizely. Skladby tím relativně zprůhlednily. Ale opravdu jen relativně. Struktura skladeb tenhle handicap (?) totiž dokonale vyvažuje. Na to, že materiál komponuje jeden člověk je všechno pozoruhodně dotažené. Jednotlivé nástrojové party jsou vyvážené, ani chvilku nemáte pocit, že něco hraje jen aby to hrálo (neduh předchozího období obou kapel, které bylo doslova překlávesováno. Klávesy pro klávesy.), naopak, vše má své místo, všechno má logiku, hlavu i patu. Což se, přiznejme si, u DIMMU BORGIR ne vždy tak úplně povede. Jasně, Galder je část DIMMU BORGIR, takže je úplně nemožné, aby vám při poslechu „Vermin“ nevyvstávaly v hlavě jisté asociace. Na rozdíl od domovské kapely ale komponuje způsobem podstatně míň sterilnějším. DIMMU BORGIR jsou pro mě ekvivalentem abstraktní, technicky i zvukově ad absurdum dotažené hudby s maximálně odlidštěným charakterem. Jsou sterilní a trochu bezduší, což mi na nich nevadí. V kontextu dokonalé technické složky se mi to dokonce i docela líbí, i když pak už je to v podstatě  „jen“ otázka pozlátka a peněz. Galder sám naproti tomu nemá tolik prostředků a ani se nepokouší o bombastickou produkci. Pozlátko tudíž zdařile nahrazuje kompoziční a technickou zručností. Nutno podotknout, že to dělá velmi dobře. Vůbec se nezatěžuje s tím, že je přes černý opar vidět heavy metalový základ jeho hudby. A světe div se, najdou se tu i skoro glam rockové pasáže. Ani to však není tolik udivující, když člověk přihlédne k všeobecné oblibě TWISTED SISTER uvnitř kapely a pařby S Tommym Lee na DVDčku Dimmáčů.

Galder v mezičase tvůrčí pauzy DIMMU BORGIR nahrál velmi kvalitní album, které vám možná už intrem (mimochodem akustickým) nevystřelí mozek z hlavy, ale rozhodně upoutá na hodně poslechů. I přes silné vazby na domovskou kapelu se mu podařilo stvořit relativně odlišný materiál, který je ovšem akceptovatelný i pro fanoušky Dimmáčů. Šikovný chlapík, tenhle plešoun.