OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Durstovi LIMP BIZKIT už na minulé desce „Results May Vary“ vařili z vyčpělé vody a bez odešlého kytaristy Wese Borlanda předložili materiál, jehož trvanlivost i přes občasné svěží hitové ambice nebyla z největších. Dnes je Borland zpět a albový následovník nazvaný významně „The Unquestionable Truth Pt.1“ nedosahuje kvalit „Results May Vary“ ani z poloviny. Absence původního kytaristy nebyla tedy zřejmě tím pravým důvodem klesající kvality alb LIMP BIZKIT, ale tak, jak je tomu u většiny major firmami uměle vyzdvižených a podporovaných kapel je ten pravý důvod i u „sušenek“ v (pro delší dobu) nedostatečné invenci. O to větší rozčarování přichází, když se Fred Durst v rozhovorech kriticky opírá právě o mamutí vydavatelství a nadnárodní korporace a stěžuje si, kterak tyto molochy posluchačům vnucují nekvalitní zboží.
Co je tedy novinka zač? Jedná se o první díl jakéhosi nepovedeného konceptu kritizujícího „všemocné“ a jejich potlačování možností svobodné volby. Texty na úrovni absoluventů devítileté základní školy mi přijdou jakoby je někdo kapele v křeči nadiktoval 5 minut před příchodem do studia, jako poslední záchranu co určitě „na ty mladý“ zabere, když se to tedy minule nepovedlo (nebo vlastně komerčně povedlo až moc) se sprzněnou vlezlou koververzí klasiků THE WHO „Behind Blue Eyes“, kterou LIMP BIZKIT celou dobu teenagerům prezentovali jako vlastní skladbu. Železo se musí kout dokud je žhavé a oslíkem se třese dokud se udrží na nohou. Hudebně jde znovu o klasický styl LIMP BIZKIT až na to, že veškeré zajímavosti jako byly neotřelé riffy, samplové ozdůbky a povedené zpěvové či hip-hopově frázované linky, které se nacházely v jejich skladbách před 5 lety, dnes zkrátka zmizely. Po zvukové stránce jde o krok vzad k surovější formě začátků kapely. Po stránce skladatelské o dva kroky - není zde totiž jediná skladba, která by něčím zaujala.
LIMP BIZKIT potvrdili pozici skupiny, která se dostala tam, kde před léty byla přesně tím způsobem, který v současnosti kritizuje. Nezáživná a prázdná nahrávka od umělecky mrtvé kapely.
LIMP BIZKIT potvrdili pozici skupiny, která se dostala tam, kde před léty byla přesně tím způsobem, který v současnosti kritizuje. Nezáživná a prázdná nahrávka od umělecky mrtvé kapely.
2 / 10
Fred Durst
- vokál
Wes Borland
- kytara
Sam Rivers
- basová kytara
John Otto
- bicí
1. The Propaganda
2. The Truth
3. The Priest
4. The Key
5. The Channel
6. The Story
7. The Surrender
Gold Cobra (2011)
The Unquestionable Truth Pt.1 (2005)
Results May Vary (2003)
New Old Songs (2001)
Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavored Water (2000)
Significant Other (1999)
Three Dollar Bill Y´All (1997)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Flip / Geffen Records
Stopáž: 29:40
Produkce: Jordan Schur, Fred Durst
Ach jo, kdeže sú časy "Significant Other" alebo "Chocolate Starfish", keď som s radosťou súhlasil s Gabrielom Warriorom Fischerom (predákom mocných CELTIC FROST), ktorý mi o LIMP BIZKIT hovoril ako o svojej obľúbenej kapele, hrajúcej skvelú modernú hudbu.
Nechápem, o čo ide Durstovi a spol. dnes. Vykrádanie starých RAGE AGAINST THE MACHINE s minimom zaujímavých nápadov a s priblblými textami, ktorých tlač v booklete si kapela ani nedokáže profesionálne ustrážiť (kto má byť ten Dime Bag, čo bol zastrelený na pódiu?), ma naozaj nijakým spôsobom nenadchýňa.
Poďme si teda zaspievať spolu s Paľom (Hell)Hammelom: "Keď odchádza kapela, slzy v očiach máš... ".
Pridávam pol boda - predsa len, bol som ich fanúšikom.
celkovo lepsie ako Results.. , ale prilis R.A.T.M style , chyba mi tiez scratching DJ Lethala , kt, patri k soundu LB rovnako ako k Fredovi cervena siltovka ,
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.