PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 1996 se zdá být magickou křižovatkou, na které hned několik pohřebních procesí obrátilo své umrlčí káry směrem k rockovým světlům a černý tér nechalo ležet v prachu cesty. PARADISE LOST definitivně opouštějí doomové vody a mizí kdesi v Drakónských říší, ANATHEMA s neurčitostí hledí do Věčnosti a mladá vlčata z MOONSPELL se stále víc nechávají lákat na bezvěreckou notu odlehčených rockových kompozic, která o rok později vyvrcholí jejich nejvyzrálejší deskou „Sin / Pecado“.
Ale co Mrtvá nevěsta, vždy tak trochu lopotnější, oddanější, propletená v kole pohřebních věnců? Zda-li se i ona nechá v tom roce proklatém vést k odpojení černých hřebců od své kárky? I kdeže! Aron a spol. nevypřahují, jen trochu zvolní a nenápadně začnou odbočovat, aby za dva roky nato předvedli naprosto mistrovský skok kamsi, kde je nikdo nečeká... Ale do „34,788% ...Complete“ zbývá ještě spousta kroků po kamenité cestě a když se pozorně zaposloucháte do Bohů Slunce, záhy zjistíte, že už tady se pomalu probouzí neurčitá touha po změně, po aktualizace výrazových rejstříků, po prolomení umrlčí nálady... Je to pohříchu snaha mlhavá, mnohdy trochu tápavá, vrcholící do poněkud utrápeného projevu (a tentokrát zcela bez pozitivních konotací), ze kterého se vytrácí to mistrovské dramatické pnutí předchozích řadovek. MY DYING BRIDE se pokouší vzkřísit ducha dob minulých – přehrávají stereotypní doomový žalm, doplňují jej tklivými houslemi Martina Powella, úpěnlivými vzlyky Arona Stainthorpa, ale ta starosvětská doomová magie náhle někdy poskřípává, pospává, nezabírá. V některých pasážích zní skoro až falešně a jaksi bezvýchodně, prázdně.
I hide myself away in the dark
I can't find my way in this hole
This twisted life is so cruel I'm so sick
I need to find her soul to save me
A tak nezbývá než se obrátit k odlehčenější kompozici, k svěžejším aranžím (byť stále páchnou hřbitovní hnilobou) a hledat trochu azylu tam, kam se někteří žánroví souputníci obracejí cele. Výsledkem je přeci jen „jiné“ album Umírající nevěsty, které překvapí dýchatelnější atmosférou, výhradně čistým Aronovým vokálem a opravdu pěknými melodiemi, které už možná nemají nihilistického ducha minulosti, přesto v sobě nesou obrovský emocionální náboj a příjemně zředěnou atmosféru starých Bridů, která je snesitelná i pro posluchače nezasaženého pohřebními marši raných devadesátých. Jako překrásná perlička stojí na potemnělém hábitu Bohů Slunce závěrečná komorní suita „For My Fallen Angel“, kde se kapele daří syntéza intenzity minulosti a melodické otevřenosti současnosti. Za albem ale zůstává vícero pomněnek – namátkou třeba titulní song s překrásným varhanním refrénem, klipová konfese „For You“, svižnější „All Swept Away“ s krásným houslový motivem... Album jakoby pomalu opouštělo byvší a lehce se dotýkalo nových horizontů, které prosvítají hutným zvukem kytar a valivými umíráčky riffů.
Like a thief in the night,
The wind blows so light.
It wars with my tears,
That won't dry for many years.
Ačkoli „Like Gods Of The Sun“ rozhodně nepatří do skupiny nesmrtelných doomových hran, které by se zvonily na ponurých katedrálách jako umíráček nejvelebnější, stále se jedná o sice nevyrovnané, ale výborné album, které je méně intenzivní, méně výlučné a více otevřené. Připravuje tak půdu svému následovníkovi, který sice po roce 1998 zůstane slepou evoluční cestičkou, ale cestičkou dle mého nadčasovou a neuvěřitelně vydařenou. Ale to už je jiný příběh...
Ačkoliv Bohové Slunce nepatří k nejsilnějším počinům britských beznadějců, určitě skýtají kvalitní předivo k zadumání. Hudba plná úpěnlivé beznaděje, záchvěvů Slunce mezi korunami stromů, hudba temná jako tůň v podzimním lese, když se den krátí. Mrtvá nevěsta dokáže evokovat nálady s nezměrnou intenzitou a Bohové Slunce v tomto ohledu nezaostávají za zbytkem diskografie.
Aron Stainthorpe
- vokály
Ade Jackson
- basa
Andrew Craighan
- kytara
Calvin Robertshaw
- kytara
Rick Miah
- bicí
Martin Powell
- housle, klávesy
1. Like Gods Of The Sun
2. The Dark Caress
3. Grace Unhearing
4. A Kiss To Remember
5. All Swept Away
6. For You
7. It Will Come
8. Here In The Throat
9. For My Fallen Angel
A Mortal Binding (2024)
The Ghost of Orion (2020)
Feel The Misery (2015)
A Map Of All Our Failures (2012)
The Barghest O' Whitby (2011)
Evinta (2011)
Excerpts From Evinta (EP) (2011)
Bring Me Victory (EP) (2009)
For Lies I Sire (2009)
A Line Of Deathless Kings (2006)
Songs of Darkness, Words of Light (2004)
The Voice Of The Wretched (Live) (2002)
The Dreadful Hours (2001)
Meisterwerk 2 (Best of) (2001)
Meisterwerk 1 (Best of) (2000)
The Light At The End Of The World (1999)
34,788% ...Complete (1998)
Like Gods Of The Sun (1996)
Trinity (1996)
The Angel And The Dark River (1995)
I Am The Bloody Earth (1994)
Turn Loose The Swans (1993)
The Thrash Of Naked Limbs (1992)
As The Flower Withers (1992)
Symphonaire Infernus Et Sphera Empyrium (1991)
Towards The Sinister (1990)
Datum vydání: Pondělí, 7. října 1996
Vydavatel: Peaceville Records
Stopáž: 54:11
moja nevesta. vecne umierajuca, prekliata. hypnotizujuca, upokojujuca genialna
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.