Odlehlá a dávno zapomenutá rumiště zemí severských dala vzniknout základům pevnosti okované, z níž devatero útvarů věžovitých se tyčí. Bratrstvo stavitelské SOLEFALD zovoucí se, vedeno Lazarem a Corneliem, stavbu tuto jménem „Red for Fire“ obdařilo a krom názvu toho i každá z věží, jež jak prsty ruky lidské nad hradbami tyčí se, jméno své od tvůrců dostala. Traduje se, že při pracích na veledíle tom architektonickém, že v nocích všech světla nebeská od půlnoci svitu svého nevydávala více a situace ta na vrub silám pohanským přičítá se, jež rejdy své nekalé na místech dávných rumišť prováděly. Oumysl můj budiž o stavbě této členité a tajemné vám něčehož povyprávěti.

Kol paláce zahrady, v nichž nymfy neživé tančívaly, rozprostírají se. Cáry mlžných pavučin spletených ze smyčců houslových bohatě opřádají větvoví, jež naklánějí se nad cestami kamenitými, které k opevnění a zdem vedou. Hradby ty tvořeny masivy kytarovými jsou, jež častokráte černým kovem bohatě nýtovaným šerají se, brána naopak z kovu zkázonosného pochází, jenž bohatými rytinami tklivých výjevů pohanských zdoben jest. Větřík, ten přelétavý lichotník, prohánějíc mlhoviny, táhne se křovinami trnitými a stromovím bezlistým, zanáší do míst těch dozvuky příběhů pradávných. Upřeme-li pohled ze zahrad na pevnost nad nimi tyčící se, až tváře zardí se a dech zatajuje. Mnoho architektonických stylů prolétá se ve zdech majestátních. Motivy folklóru severského propleteného s kovem černočerným zastoupení nejhojnější tu mají. Mnohá křídla členitá této stavby z materiálu symfonického vystavěny a zastřešeny jímavými vokály panen sličných jsou. Ve spodu nezřídka houfec rytmů kanonýrských nachází se. Stavebníci si věru vakace přílišně nedopřáli si a na mistrovském díle toť viděti jest. Nyní věnovati bych chtěl se každé z na devatera věží, jež pozornost zasluhují si.

První pojmenovaná jest „Sun I Call“ a základy její vyrůstají z motivu malebného, v kterém saxofon svojí sytou barvou s náladou si pohrává. Oddělení smyčcové přidává se a z nápěvků na sebe se vrstvících, jenž téměř banálním zprvu zdály se, silná a mohutná konstrukce nyní roste, uprostřed protkána zklidňující linkou saxofonovou, jež ubere rozmáchlého majestátního tónu avšak jen proto, aby výše masiv kytarový z černého kovu kovaný jakožto i řádně oplechovaný vokál nečistý provázel ji. Věž druhá názvem „Survival Of The Outlaw“ pyšní se a již základy její na mnohem hřmotnější pilíře kovové odkázány jsou. Nechybí houslové opary mlžné, jež tu a tam věž obklopují a chrliče stylu filthovského, chrchle své ze chřtánů dračích bezostyšně rozlévají. Na vrcholek stěží dohlédnouti, neboť housle neprodyšnou sítí zalátaly ji. „Where Birds Have Never Been“ vyrůstá na zásecích kytarových, kolem nichž hned odspoda zlověstné křoviny rudolisté cestu k výšinám nebeským po kameni chladném razí si a minulost krvavou do sebe přijímají. „Bragi“, toť věž jen z cárů pavučin smyčcových upředena. Věčně snící planiny bělostným sněhem pokryté v člověku ona probouzí. V náladě zimní i „White Frost Queen“ pokračuje, něžné linky vévodí ji a zimní království zemí severských otevírá se zde v nádheře plné, kterážto vyniknout dává jiskrné kráse mrazivé nedotknutelnost si uchovávající. Naproti trčící „There Is Need“ jakoby oponenturu vytvořiti chtěla. Věčně dusající dvojšlapka, masivní drsný základ kytarový s kovanými černými rytinami zdobí jednu z nejtemnějších věží celého paláce. „Prayer Of A Son“, mimoděk stojící mimo křídla hlavní, bohatě vyšnořena obrazy poetickými jest a stěny stavby jen hlas vypravěčův a smyčců tlupa pohromadě drží. Osmou do devíti budiž stavba „Crater Of The Valkyrie“ zovoucí se. Tu mnoho stylů užito jest, melodie tklivé, klávesové rozpouští tu kytary a barevnou mozaiku černí bohatě rámovanou i s kamínky zářícími sytě a jiskrně dotvářejí . Věž tato nejvyšší z celého okolí jest a pne se nejblíže k temnotě nebeské.  Poslední, devátou, „Sea I Called“ jest. Šumné stromoví obklopuje tuto šerou baštu, v jejích výškách ševelí tichounké šepoty, které tu a tam rozhání vichr silně dující. Toť ke klenotům jednotlivým vše jest. Mé srdce radostně plesalo, když pevnost tuto našel jsem, po dlouhých zimách černokované dílo protkané mnohým vším dalším, jenž silně impresivní požitky nabízí.