Po demu „Demonic“ (vím, že to takhle vedle sebe vypadá divně, ale jiné označení pro demo neznám) a účasti na loňském ročníku Noci plné hvězd v Třinci nám (relativně) mladá kapela CARPATIA představuje své první regulérní CD s názvem „Infant Brutality“. Podle názvu skupiny a také díky obalu (ten mi mimochodem přijde dost hrozný), jsem se domníval, že se bude jednat o nahrávku z ranku „vampýří black“, ale skutečnost je někde jinde.

Po mluveném intru a nástupu kytar sice vybafne na posluchače zpěvák „skřehotálek“, takže by se dalo (i díky četným sypačkám) mluvit o příslušnosti kapely do blackmetalového žánru, nicméně díky klasickým ohraným riffům a zejména mizernému nazvučení kytar (mám dojem, jako kdyby kapela nahrávala přes Metal Zone 2 a pak už zvuk nijak neupravovala) je z výsledného snažení takový mírně obhroublý hevík. Typický blackový projev střídá zpěvák Martin Kajzar pravidelně s čistým hlasem, který sice nemá nejhorší barvu, ale zatím působí dost nevyzrálým a nejistým dojmem. Sem tam vás faleš doslova tahá za uši.

Na stránce kapely jsem se dočetl, že původní sestavu muselo několik hudebníků opustit, neboť jejich „instrumentální schopnosti“ nebyly dostatečné. V tom případě ale moc nerozumím tomu, že neodešli i kytaristé. Je možné, že neukazují maximum toho, co v nich je, ale když celou desku stále omílají riffy z kategorie těch nejprimitivnějších a neustále to prokládají  „pidlikáním“ (myslím, že by z vás Weikath měl radost, hoši), tak nemám jediný důvod se domnívat, že jsou nějak technicky na výši.  Pokud chce někdo názorné příklady, ať si poslechne úvod pětky („Plague“), kde po klávesovém intru následuje opravdu příšerný riff, který by možná fungoval tak někdy v 86tém roce na koncertě SODOM, ale v současnosti z něj akorát vstávají vlasy hrůzou na hlavě (docela rád bych ten jev u tebe viděl, pozn. DKM). Celkem fajn je pro změnu  třetí „Heroes“, kde se kapele povedla úvodní odlehčená pasáž. Trošku škoda, že si s touto skladbou nedali skladatelé víc práce a ještě lépe ji nerozvedli.  Překvapení na mě čekalo v šesté písni „Suicide“, kde krom úvodu jakoby obšlehnutého od DEATH (určitě nějaká skladba z „Leprosy“ posloužila jako inspirace), je coby zpestřující prvek použita tahací harmonika. Mně osobně ale přišel její výstup jako pěst na oko a navíc jsou úvodní tóny skoro stejné jako u fotbalové hymny MS 98 ve Francii (určitě jí znáte, dodnes se hraje na stadionech – „Samba“). Ostatní písně mi bohužel tak nějak splývají do sebe. Je sice cítit určitá snaha např. o melodické refrény, ale ani to, díky oněm negativním aspektům které jsem uvedl (nejistý zpěvákův projev, tragická kytarová hra), se kapele většinou nedaří dotáhnout do úspěšného konce.

Co říci závěrem? Album „Infant Brutality“ si své posluchače určitě najde. Tuzemští metaloví fanoušci jsou loajální a ne moc kritičtí, takže se kapela určitě nemusí bát toho, že by jim má recenze nějak ublížila – myslím, že výsledný efekt bude spíše opačný.