Další legenda leží břichem vzhůru, další kult rozmetán v prach, další naděje pošlapány necitlivým pařátem otupělosti. Přesně to, čeho jsem se obával už v recenzi na singl krefeldských úderníků, totiž nastalo. BLIND GUARDIAN definitivně propadli kouzlu vlastního studia, místo vymýšlení pověstných killer melodií vsadili na maximální proaranžovanost a výsledkem 14 měsíčního snažení je pejskokočičí dort, ode všeho moc a vlastně skoro nic k jídlu. Neříká se mi to lehce, ale máme tady zklamání roku hnedle v březnu.

A přitom úvod je tak slibný. Jednička "Precious Jerusalem" a dvojka "Battlefield" jsou výborné šlehy. Tak jak to mají králíčkové rádi, ostré kytary, spousta změn, výrazné a hitové refrény. Jenže to je skoro všechno. Dvě strany mince, rub a líc. K tomu povedenému ještě bezesporu patří skočná polobalada "The Maiden And The Minstrel Knight" a předposlední "Punishment Divine". Kdyby takhle vypadal singl, jásot by nebral konce. Jenže tracků je deset… Desce naprosto chybí atmosféra, každá skladba má všechno co ostatní, složené páté přes deváté, takže se vytrácí momenty překvapení a barevnosti. Když vám navíc riff třetí "Under The Ice" připomene rytmickou formulku načrtnutou v "Jerusalemu", dostáváme se k další kapitole - a tou je vykrádání sebe sama. Skutečně ostatní skladby více než je zdrávo citují z formulek skupinou již v minulosti použitých a byť se v každé najde několik povedených míst, jako celek nepůsobí zrovna nejzdravějším dojmem. Není ani silného refrénu, který by vatu kolem utáhl. Co je potom platné, že je zpívá milion hlasů přes sebe ve čtyřhlasech?

Zvuk je oproti singlu mnohem lepší, živější, dravější. Občasné záchvěvy samplů tepou vespod a celou nahrávku budí k životu. Probraly se i škopky, když Thomen šlapáky v rychlovkách nešetří a třebaže z něj už asi nikdy nebude žádný „profesor“, občas vytasí i zajímavou figuru. Škoda jen, že symfonické klávesové prvky skupina nenahradila živými nástroji. Takto chvílemi působí přece jen hodně synteticky, v neprospěch věci. A opět mám výhradu k výslednému mixu. Proč, Proboha, stále trčí Andrého kytara tak neslýchaným způsobem? To už se z něj stal skutečně takový narcis, že musí mít svůj nástroj vytažený na úroveň zpěvu!?! A pokud to náhodou nebyl záměr (o čemž silně pochybuji), pak se jedná o hrubou chybu producenta! Něco takového by vůbec nemělo projít a to se raději nerozšiřuji, že vyhrávky vaří z vody a jsou profláknuté až běda! Závěrečná čtvrthodinovka "And Then There Was Silence", známá již ze singlu, navíc jakoby na desku vůbec nepatřila. Odlišný zvuk, mix, kdyby chyběla úplně, vůbec bych se nezlobil. Takhle totiž tříští výsledný dojem napadrť.

A ještě jedno rýpnutí si neodpustím. Tradiční precizní práce na bukletech CD je tatam. To bylo řečí, že skupina není spokojena s prací Andrease Marshala a chystá bombu na novinku. Kde nic tu nic. Přenesete-li se přes kýčovitý obal (otázka vkusu - uznávám), ani vnitřek ničím výjimečným neoplývá (pokud tedy nepovažujete chyby za něco extra…). Lepší zvládne i spousta našich undergroundových grafiků. U Slepých strážců hanba dvojnásobná!

S výsledným bodováním je svízel. Všechno podstatné bylo v recenzi již vyřčeno a výsledné číslo je tak vysoké jen díky porovnání s tvorbou ostatních žánrově spřízněných kolegů. Samotní BLIND GUARDIAN totiž natočili nejslabší desku od dob "Tales From The Twilight World". Bohužel…