OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
História fínskych TORTURE KILLER je vo svojej podstate takmer ako vystrihnutá zo smiešneho filmu „Rock Star“ s Markom Wahlbergom a Jennifer Aniston v hlavných úlohách, nakrúteného v roku 2001 na základe voľnej inšpirácie životným príbehom Tima „Rippera“ Owensa a jeho príchodu do JUDAS PRIEST. Samozrejme s tým rozdielom, že v prípade TORTURE KILLER je to úplne naopak – hviezdny spevák si našiel mladú, pomerne nenápadnú formáciu a z nej v priebehu pár mesiacov urobil meno, o ktorom sa dnes hovorí. Minimálne v death metalovej komunite.
TORTURE KILLER začínali pred štyrmi rokmi s cover verziami skladieb od SIX FEET UNDER a OBITUARY. Tým je v problematike ich štýlu a hudobného zaradenia povedané vlastne všetko. Death metal starej školy amerického razenia z prvej polovice deväťdesiatych rokov znie v prípade „Swarm!“ s Barnesom za mikrofónom ako príjemná spomienka na dosky „Haunted“ a „Warpath“, na ktorých ešte účinkoval a jeden parádny gitarový riff za druhým odpaľoval veľký-malý muž Allen West z OBITUARY. Duo Jari Laine a Tuomas Karppinen má sakramentsky blízko k práci hviezdneho tandemu West-Peres, nezaprie však ani svoj severský pôvod. V druhej časti skladieb „Forever Dead“ a „A Funeral For The Masses“ sa tak dostávajú k slovu veľmi príjemné, priam melancholické gitarové vyhrávky, ktoré pôsobia v kombinácii s deathovým masakrom veľmi lahodne a inšpirujúco. Škoda len, že zostalo naozaj iba pri týchto dvoch kúskoch, podobné obohatenie aj tých ostatných by rozhodne nepôsobilo kontraproduktívne.
Výborný zvuk, skvelé gitarové riffy, dravo pulzujúca rytmika, Barnes za mikrofónom ako vždy v absolútne vrcholnej forme – my znalci si proste opäť raz labužnícky zgustneme. Nuž a tí ostatní, čo nenachádzajú zmysel v pomalšom, valivom, menej technickom, ale o to intenzívnejšom death metale, skladby ako „Cannibal Gluttony“, „Obsessed With Homicide“ či „Heading Towards The Butchery“ zrejme nikdy neocenia. Čo už, ich smola.
Výborný zvuk, skvelé gitarové riffy, dravo pulzujúca rytmika, Barnes za mikrofónom ako vždy v absolútne vrcholnej forme – my znalci si proste opäť raz labužnícky zgustneme.
8,5 / 10
Chris Barnes
- spev
Jari Laine
- gitara
Tuomas Karppinen
- gitara
Kim Torniainen
- basgitara
Tuomo Latvala
- bicie
1. Swarm!
2. Forever Dead
3. A Funeral For The Masses
4. Multiple Counts Of Murder
5. Obsessed With Homicide
6. Sadistic
7. Cannibal Gluttony
8. I Killed Yo
9. Heading Towards The Butchery
10. A Violent Scene Of Death
Swarm! (2006)
Sotajumala/Torture Killer 7" split a CD singel (2005)
For Maggots To Devour (2003)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 34:43
Produkce: Chris Barnes
Studio: The Hit Factory, Florida
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.