OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Celý deň sedím na gauči a premýšľam nad najefektívnejším spôsobom, ako stvoriť hudbu, ktorá sa dostane do hlavy. Z komerčného i zberateľského hľadiska. Schmatnem nástroj, ktorý práve potrebujem, nahrám si to vo vlastnom domácom štúdiu a dúfam, že sa to bude páčiť dievčatám i masovým vrahom. Keď mám hudbu hotovú, opäť sadnem na gauč, čumím na South Park, zatiaľčo sa Kris venuje svojim vlastným linkám na zrkadle... Pardon, na nahrávke.“
(Daniel Cardoso, rozhovor pre britský magazín Zero Tolerance z novembra 2005).
Hudba HEAD CONTROL SYSTEM, tvorená dvoma pozoruhodnými hudobnými perzónami Danielom Cardosom (ex-SIRIUS, RE:AKTOR) a Kristofferom Ryggom (ULVER) je skutočne dievčensky prístupná a zároveň rafinovaná a spletitá ako myseľ masového vraha. Netrpezlivo očakávaný album „Muder Nature“ v tomto zmysle môže pôsobiť rovnako „dievčensky“ rozpačito, ako odzbrojujúco a kolosálne. Technický a progresívny prístup k hudbe sa tu miesi so zrozumiteľnosťou pre široké masy. HEAD CONTROL SYSTEM môžu byť veľmi ľahko novými metalovými trendsettermi, napriek tomu, že všetko, čo hrajú, tu už raz bolo. Ironicky, „Murder Nature“ je presne ten album, ktorý (ne)recenzovali kritici, keď nezmyselne označili „Mer De Noms“ a „Thirteenth Step“ od A PERFECT CIRCLE za industriálny, či elektronický. Čo viac si môže želať človek milujúci technický a pulzujúci moderný metal, tajomnosť A PERFECT CIRCLE a neuchopiteľnosť ULVER, než album „Murder Nature“, ktorý mu zo všetkých týchto elementov prináša podmanivý mix?
Album vzrušuje a baví. Tvrdší úvod klame, minimálne od štvrtej skladby sa inšpirácia hudby zvrtne smerom k spomínaným kultovým Američanom, s ktorými majú HEAD CONTROL SYSTEM spoločný i „background“ model (menej známy Cardoso/Howerdel, výhradne produkujúci hudbu v domácom štúdiu + známejší a legendárny Rygg/Keenan, s patentovaným a nenapodobiteľným štýlom spevu a lyriky). Náznaky plagiátu poráža veľmi jasný nadhľad HEAD CONTROL SYSTEM a všadeprítomná dekadencia - jednoducho vztýčený prostredník metalovej postmoderny. Okrem toho, aby som nemusel vymenovávať všetky rozdiely, APC sú viac do umenia, z HCS počuť zábavu a hravú tvorivú energiu, umne a rozvážne využitú kvantitu zvukov a vrstiev.
Zo skladieb okrem vopred zverejnenej „Skin Flick“ a úvodne ničivej "Baby Blue" vytŕča rytmy obmieňajúca „It Hurts“, chytľavá „Watergate“, či americky ťažkotonážna „Wonderworld“. Skladby „Kill Me“ a uzatvárajúca „Falling On Sleep“ zase vykazujú znaky výhradnej produkcie Kristoffera Rygga a v metalových vodách „lovia“ nových potenciálnych fanúšikov minimalistickej tváre ULVER. Po viacnásobnom vypočutí už toho možno nebude až tak veľa čo objavovať, vystúpi však trojrozmerná rozmanitosť a individuálna identita skladieb. Hodnotenie sa odvíja od toho, ktorú z týchto kvalít preferujete. Ak už však za niečo uznať albumu „Murder Nature“ absolutórium, je to dokonale zvládnutá rytmika. Daniel Cardoso je zo všetkého najviac bubeník a dobre to počuť.
Komerčná podmanivosť a fakt, že skrz všemožné rytmické vylepšenia a vrstvenie hudba HEAD CONTROL SYSTEM predsa len pracuje s polotovarmi, odradzuje od bezhraničného nadšenia. Ortodoxní fanúšikovia ULVER to budú mať o to ťažšie, so sonickou náročnosťou „Vlkov“ nemá album v konečnom dôsledku nič spoločné. Napriek tomu je „Murder Nature“ jednoznačný tip. Plné odkazov, parafráz a okatých inšpirácii, stále však veľmi osobité dielo, ktoré do spráchnivelej a trendmi poháňanej metalovej scény prináša trochu vražedne čerstvého vzduchu.
Ešte sa asi načakáme, kým sa Kristoffer Rygg podpíše pod čosi nekvalitné. Plné odkazov, parafráz a okatých inšpirácii, "Murder Nature" je však stále veľmi osobité dielo, ktoré do spráchnivelej a trendmi poháňanej metalovej scény prináša trochu vražedne čerstvého vzduchu.
9 / 10
Daniel Cardoso
- hudba, produkcia
Kristoffer Rygg
- texty, spev
1. Baby Blue
2. Skin Flick
3. Masterpiece (Of Art)
4. Blunt Intrumental
5. It Hurts
6. Watergate
7. Seven
8. Kill Me
9. Wonderworld
10. Rapid Eye Movement
11. Falling On Sleep
Murder Nature (2006)
Vydáno: 2006
Vydavatel: VME / The End Records
Stopáž: 45:21
Produkce: Daniel Cardoso
Zručně provedená nahrávka, ale cosi mi na ní vadí. Asi to spojení Garmova vokálu a ve své podstatě zvukově tradičního (možná mírně progresívního) metalu/rocku, výsledkem čehož je můj pocit, že Garmův projev postrádá to své charakteristické charisma a v některých skladbách je jeho zpěv až nepříjemný. Garm zde jednoduše nedisponuje svou hlavní zbraní, a proto se „Murder Nature“ v mých očích zařazuje do chlívku „zajímavá leč nikoliv úžasná věc“.
Možná jsem byl příliš navnaděn první zveřejněnou ukázkou „Skin Flick“, která z desky dle mého soudu kvalitativně vyčnívá.
V podstate nemôžem polemizovať s ničím, čo je napísané v hlavnej recenzii. Napriek tomu bude verdikt iný; pre mňa HEAD CONTROL SYSTEM postrádajú akúsi ťažko definovateľnú pridanú hodnotu. V porovnaní tvárou v tvár tomu kvalitnejšiemu z "bežného" rocku ani nevytŕčajú, ani nezapadajú, preto je rovnako ľahké vypustiť ich z hlavy, ale i bezhlavo sa zamilovať. Trochu nu-podladených gitár, niečo z amerického "dokonalého kruhu", kúsok Cornella v inak nezameniteľnom Garmovom hlase, štipka Stevena Wilsona... a tak by sa dalo pokračovať. Len toho skutočne svojského primálo.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.