PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věřte nebo ne, čas běží jako šílený, a nezastaví ho ani jistý Rolf Kasparek. A protože ho nemůže zastavit, alespoň s ním bojuje. A je to věru boj. Psala se osmdesátá léta minulého století a kapela, kterou tenhle Rolf (alias Rock´n´Rolf) v tehdejším Západním Německu založil, byla na startu předlouhé štreky, na níž se jí dostalo mnoho jmen. Nejdříve byla označována jako mladá a dravá štika v potůčku heavy metalu a rodícího se speed metalu, pak jako jeden z čelných a nejlepších představitelů evropské školy právě téhle hudby, posléze jako zakrnělci, kteří nepostřehli, že v těžké hudbě se už nenosí kožený křivák, ale čulík s logem marihuany a pěkně dlouhá bradka, a poslední dobou (snad) zase jako jeden z čelných a nejlepších představitelů staré školy speed metalu.
Mezitím uběhlo mnoho dlouhých let, která, jak alespoň hluboce doufám, dala Rolfovi v jeho cestě za pravou a neotřesitelnou podstatou těžkého kovu za pravdu, a jenž byla lemována hromadou dlouhohrajících desek, nesoucích v záhlaví magické vyjádření onoho principu neústupnosti, totiž „RUNNING WILD“. Zkusme se projít tou trochou historie a domyslet si, co že si to na nás Kasparkovci kdy chystali a ještě snad nachystají.
Bylo 1. října 1984 a svět se měl poprvé dozvědět, kdože jsou to RUNNING WILD. Přesně v ten den se totiž na pultech obchodů s hudbou objevila deska, na jejímž obalu jakýsi vlasatý mladík s okovaným zápěstím a s tetováním se satanskou tématikou na rameni autogenem rozvařoval symbolické železo. A věru že to byl žár. RUNNING WILD se na svojí prvotině předvedli v tom nejlepším možném světle, bylo cítit, že nápady přímo srší, a že zkrátka jejich hlad po hraní a experimentování na tehdy ještě celkem neoraném heavymetalovém poli je obrovský.
Album otvírala přímočará a úderná „Victim Of States Power“ a vlastně hned na začátku definitivně určila to, co následovalo. Nekompromisně řezající riffy, povětšinou vedené ve velmi (na tehdejší dobu) solidním tempu (výjimku tvoří snad jen dnes už skoro legendární hymna „Prisoner Of Our Time“), hutná rytmika a charismatický Kasparkův vokál, to vše v pravých momentech sladěno s již tehdy velmi patrným citem pro melodii, odrážejícím se v několika povedených a velmi originálních motivech a sólech (např. taková „Diabolic Force“), kterýžto cit se ale nakonec pro kapelu stal určujícím až později.
Takhle si RUNNING WILD v některých médiích dokonce vysloužili blackmetalovou nálepku (mimochodem, v žebříčku prodejnosti tehdejšího Metal Hammeru z března 1985 figurovalo album stále na třetím místě), nicméně jsem přesvědčen, že to bylo hlavně kvůli textům, které se odpovídající tématice věnovaly převážnou většinou (ostatně srovnejte si sami v tracklistu pod tímhle článkem, kde třeba zkratka „S.O.S.“ ve skladbě „Adrian S.O.S.“ neznamená nic jiného než „Son Of Satan“).
Ve skutečnosti totiž kapela postavila nezbořitelný základ pro své budoucí směřování a ač můžeme připustit, že její výraz byl (znovu na tehdejší poměry) přece jen poněkud tvrdší, stále to byl hlavně poctivý heavy metal, který vedl její kroky. Dotvrzují to ostatně i skladby „Walpurgis Night“ a „Satan“, které, přestože byly nahrány spolu se zbylým materiálem, se na původním albu nenacházely a byly zařazeny až v pozdějších reedicích jako bonusy.
9 / 10
Rock´n´Rolf (Rolf Kasparek)
- zpěv, kytara
Preacher (Gerald Warnecke)
- kytara
Stephan (Boriss)
- basa
Hasche (Hagemann)
- bicí
1. Victim Of State´s Power
2. Black Demon
3. Preacher
4. Soldiers Of Hell
5. Diabolic Force
6. Adrian S.O.S.
7. Genghis Khan
8. Prisoner Of Our Time
9. Walpurgis Night (bonus)
10. Satan (bonus)
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Datum vydání: Středa, 26. prosince 1984
Vydavatel: Noise Records
Stopáž: 42:37
Produkce: Running Wild Studio: Caet-Studio/Berlin
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.