Tomu, kdo se alespoň zhruba orientuje na tuzemské speed metalové scéně, nemohla uniknout vlastně nedávná informace o tom, že zpěvák Dalibor „Panther“ Halamíček opustil řady SALAMANDRY, zřejmě nejvýraznějšího současného pojmu v dané oblasti ocelové kalby. Navzdory tomu, že tahle zprávička nepředpovídala jmenovanému pěvci další hudební kariéru, je tady Dalibor zpět s projektem MORAVIUS, který si dal do vínku rovněž rychlý a melodický těžký kov, a který se podle všeho chystá konkurovat právě jeho bývalým chlebodárcům.

Což o to, konkurence by měla být námi posluchači vždy vítána, vždyť co jiného nám také zaručí, že kapely, usilující o naši přízeň, před nás budou předstupovat jen s tím opravdu nejlepším, čeho jsou schopny? Otázka druhá ale zní, zda také to nejlepší, čeho jsou schopny, se rovná něčemu, co má objektivně schopnost oslovit a zaujmout. A v čistém speed metalu, plném vysokých rychlostí a závratných melodií, je to o to těžší, oč tomuhle stylu poslední dobou stále více dochází prvky překvapení a vlastního vyjádření. Ale abych nebyl až přespříliš mlhavým a nekonkrétním. MORAVIUS (tj., jak na stránkách skupiny praví „Panther“, když moravští ogaři hrají speed metal) staví svou budoucnost na pětipísňové ochutnávce „Back Again“, čítající i jednoduchý černobílý klip z natáčení, po níž by mělo následovat regulérní a plnohodnotné album.

O tom, jak se to s nimi má doopravdy, nám tedy prozatím moc neprozrazují, nicméně už teď se dá myslím úspěšně předpokládat, že žádný vyslovený propadák se konat nebude, spíše naopak. Výhradní autor hudby (a zřejmě také obstaravatel všech ostatních nástrojů na nahrávce – to je ovšem jen moje domněnka, kterou jaksi nelze z dostupných informací ověřit) Petr Štrauch nepochybně moc dobře ví, jak to ve speed metalu chodí, a tak mu nelze upřít umné podchycení všeho, co je k takovému razantnějšímu nástupu na scénu třeba. Výrazně melodický a invenčně propracovaný hit typu titulní a střednětempé „Back Again“, ostré vypalovačky „Drop The Crown“ (inspirace HELLOWEEN v období „Walls Of Jericho“ v úvodní pasáži je ovšem nepřeslechnutelná) a „The End“ anebo pomalé a chmurné metalové vyprávění „King´s Grave Pt. 2 - The Fight“ s trochou té epičnosti navrch. K tomu přiléhavá klávesová výzdoba (mimo jiné i v závěrečné instrumentálce „Destiny“), spolehlivý Halamíčkův vokál a solidní předzápis je na světě. Teď jen co s tím dál?