OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neúnavní vzkříšenci novodobé thrashové vlny jsou zpátky. Se stejnou vervou a nadšením se pouštějí do další konfrontace s již velice početnou a kvalitativně minimálně srovnatelnou konkurencí. AT THE GATES noshledové i nadále nabízí to, co je tak proslavilo, ovšem je zde i velice patrná snaha o něco na způsob progrese, nebo řekněme posun z místa.
Bandě kolem fešáka Petra Dolvinga je totiž jasné, že jejich retrothrasové hoblování se dříve či později začne zajídat i těm nejvěrnějším, tudíž potřeba oživení je nyní akutní mnohem více než kdy předtím. Třináctka nových skladeb je tak směsicí toho, co doteď tak výborně fungovalo se snahou o další posun směrem k pestřejším aranžím a poněkud mírnějšímu vyznění. To, co bylo již hmatatelné na dva roky starém předchůdci, se nyní projevuje v mnohem větší intenzitě. THE HAUNTED totiž podstatně více zkoušejí otupit drápky agresivity na úkor jemného brnkání na emotivní strunu. Nedá se říct, že by si při tom počínali nějak neohrabaně. Najdou se velmi dobré momenty („The Reflection“, „The Failure“), dobré momenty („The Fallout“, „The Cynic“), přičemž momenty slabší přinášejí paradoxně skladby v dosavadním stylu kapely, tedy thrashové vypalovačky. Přestože úvod je jaksepatří stylový a dvojice klasických řezaček „The Flood“ a „The Medication“ dávají jasně na srozuměnou, kdo je má na svědomí, přichází však chvíle, kdy se s poslechem dalších podobně koncipovaných kousků začíná dostavovat nuda a pocit již dávno slyšeného. Tyto však netrvají dlouho, neboť jsou právě poměrně bohatě prostoupeny pestřejšími a zajímavějšími skladbami. V tomto ohledu kromě jiného potěší již uvedená „The Failure“, která ukazuje jednu z možných cest dalšího přežití THE HAUNTED. Postupné pronikání snad až do rockových teritorií jde kapele velice dobře a není důvodu se bát dalších životodárných experimentů.
Samozřejmě, že by bylo chybou zbavovat se thrashové živelnosti a výbušnosti, kterou se skupina prosadila do první ligy. Ta totiž i nadále zůstává největší devizou THE HAUNTED a i přes momenty vyčpělosti není pochyb o tom, že živě budou opět rozdávat přehršle pozitivní energie. Koneckonců materiál si pro to připravili opět kvalitní. Pravda, jak již bylo řečeno, s čím dál patrnější tendencí stát na místě. Naštěstí ho žene vpřed několik skutečně povedených skladeb, ve kterých se Švédové nebojí vzdát svého ortodoxně (neo)thrashového feelingu. A vida, pak se dějí zajímavé věci.
PS: Kdo přečká několikaminutovou pauzu na konci závěrečné „The Guilt Trip“, bude odměněn zajímavým a netradičním bonusem.
THE HAUNTED jsou si vědomi hrozby stagnace a proto zkoušejí nestát na místě. Přestože i nadále staví na svém thrash metalovém stylu, nebojí se ani experimentovat, pričemž výsledek je v některých případech velice dobrý. Příště to však bude chtít ještě větší odvahu, jinak začne být zle!
7 / 10
Petr Dolving
- vokály
Anders Björler
- kytara
Jonas Björler
- basa
Jensen
- kytara
Per Möller Jensen
- bicí
1. The Premonition
2. The Flood
3. The Medication
4. The Crowning
5. The Reflection
6. The Prosecution
7. The Fallout
8. The Medusa
9. The Shifter
10. The Cynic
11. The Failure
12. The Stain
13. The Guilt Trip
Unseen (2011)
Road Kill (DVD) (2010)
Versus (2008)
The Dead Eye (2006)
rEVOLVEr (2004)
One Kill Wonder (2003)
Live Rounds In Tokyo (2001)
The Haunted Made Me Do It (2000)
The Haunted (1998)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 54:56
Produkce: Tue Madsen
Studio: Antfarm Studio
No vida, i nesmlouvaví thrashers THE HAUNTED trochu ustoupili od svého ortodoxního projevu. Příklon k melodičtějším pasážím hodnotím vesměs pozitivně, ostatně už bylo na čase vyrukovat s nějakou tou inovací, neb švédský kolovrátek začínal pomalu ale jistě vykazovat určité známky stereotypu (tím však nechci naznačit, že se mi poslední dílko "rEVOLVEr" nelíbilo). Problém je, že "The Dead Eye" zachytilo THE HAUNTED někde uprostřed vývoje, jako by se Björlerovci stále nemohli rozhodnout, do jakých končin to vlastně hodlají expandovat. Líbivé momenty kontrastují s energickým thrashovým spodkem až příliš okatě, nemohu se zbavit pocitu, že byly roubovány zbytečně křečovitým způsobem. Škoda, že Skandinávci nenechali nové myšlenky uzrát alespoň o trochu déle… Celkově ale kvalitní a na poměry THE HAUNTED poměrně překvapivá deska.
Dobre pocuvanie
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.