PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banda opileckých buzerantů, kteří se tváří jako mistři světa, jsou líní jak vši a čekají, že se z nich všichni podělají... Eh, dosti předsudků, jež může člověk snadno nabýt i po krátkém čase stráveném s touto dánskou kapelou. Kokaiinum provokuje černočerným obalem s logem a titulem, který je tvořen vzorovou „lajnou“ koksu (nebo mouky?). Illdisposed provokují.... Rádi provokují, protože vždycky měli na to poslat svou muzikou většinu zlých jazyků na samotku. Přestože je Kokaiinum bezesporu dobré album se super hutným (ale možná až příliš „dánským“) zvukem a s muzikou plnou typických valivých rytmů a sólíček šikovného kytaristy, přezdívaného Pimp a dokreslenou subwooferovým vokálem Bo Summera, musím zde použít ono slovíčko „přestože“. A to „přestože“ je tady proto, že už tu bylo kdysi album Submit. A to kdysi už je téměř sedm let. Illdisposed využívají osvědčených receptů, vaří z dobře odleželých riffů a svou bezprostřední pikantní podbízivostí vás opět dostanou...
Ano, možná to je to správné slovo, protože Kokaiinum se stejně jako koks neúprosně podbízí a když už je tady přímo před vámi, je těžké ho odmítnout. A ježto potom je dobře s ním i dobře po něm, ukolébá vás to v pocitu blaha a zapomenete na to, že předtím už jste se třeba měli líp... a to „líp“ bylo Submit. Je paradoxem, že „submit“ znamená „ponížit se“ či spíše „něčemu se poddat“... Nepoddávejte se ale pocitu, že Illdisposed kráčejí vpřed. Mají sice nového šikovného bubeníka Rolfa Hansena (který je z nich mimochodem jediný v pohodě), ale jinak si stojí egocentricky na místě přesně v té póze, kterou zvěčnili v songu, vhodně nazvaném Illdisposed: „My jsme ti, kteří už vědí, my jsme ti, kteří tu zůstanou, i když ostatní budou v trapu, my jsme přesně ti hoši a nikdo nám nikdy nevezme naši korunu... a budem tu navždycky.“ Konec citátu a modří už vědí... Titulní song Kokaiinum bych podle jeho obsahu přejmenoval na Narcissum, jen si to přečtěte. Přes experimenty se zefektovaným vokálem ve Forever Young 2001 nebo veselou narážkou na slayerovskou Raining Blood v Intellargent jsou Illdisposed prostě banda ožralých flákačů, kteří natočili dobrou desku s názvem "stále stejná písnička“. Zlaté Submit... Chápu, proč je všichni nemůžou vystát. Přesto je Kokaiinum dobrá deska, která si nepřipravené posluchače svou vlezlostí podmaní... (že Pussynko?) Rozhodně vás ale neohromí odfláklým bookletem. Ať si kdo chce co chce říká, mně se tohle „dánské naparovačství“ nelíbí a jestli mi příště Mr. Summer zase řekne, že český pivo stojí za hovno, tak mu předvedu přesně to, čemu on říká „A Warm Welcome“: „We‘ll greet you all with bricks, you‘ll run your fuckin´ pricks...“ Tak, a je to!!!
7 / 10
1. A Warm Welcome
2. Just Like A Clockwork
3. Richard Scarry
4. Illdisposed
5. Forever Young 2001
6. Intellargent
7. Kokaiinum
8. A Girl And Her Boss
9. Fear Bill Gates
Sense The Darkness (2012)
There Is Light (But It's Not For Me) (2012)
The Best Of Illdisposed (2011)
To Those Who Walk Behind Us (2009)
The Prestige (2008)
Burn Me Wicked (2006)
We Suck, Live Aarhus (DVD) (2005)
1-800 Vindication (2004)
Kokaiinum (2001)
Retro (2000)
There's Something Rotten In The State Of Denmark (1997)
Submit (1995)
Helvede (1995)
Return From Tomorrow (MCD) (1994)
Four Depressive Seasons (1993)
The Winter Of Our Discontempt (demo) (1992)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.