PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme se toho dočkali! „Gods Of War“ jsou na světě a MANOWAR můžou opět pět chválu sami na sebe (ostatně na nikoho jiného to ani neumějí). I když v posledních deseti letech slyšíme hlavně kvanta těch sebechvalných slov, se studiovými nahrávkami je to již slabší. Holt když dochází nápady, je třeba to něco málo aspoň umět prodat. Jeden by si myslel, že arogantním postojem „my jsme ti nejlepší“ postaveném na dvacet let se neměnící hudbě si jen pošlapou jméno kdysi respektované metalové kapely, ale reklama funguje, koncerty se navštěvují, alba prodávají a o skupině se přou i ti největší mudrci v našich fórech. Co na tom, že veškeré jejich silácké pózy jsou dávno již jen prázdnými slovy?
O invenci a originalitu v hudbě kapely MANOWAR nikdy nešlo, přesto v minulosti natočili dobrá alba, „Hail To England“, „Fighting The World“, „Kings Of Metal“ nebo novější „Triumph Of Steel“. „Louder Then Hell“ byla průměr, přesto se tam pár chytlavých skladeb našlo. Jenže pak začalo období, kdy se skupina víc než práci na nových písních začala věnovat vydávání nespočtu koncertních CD a DVD. Pět let měli hudebníci na novou desku a stvořili „Warriors Of The World“, ze které kdyby vykopali tu vatu uprostřed, tak mohlo jít o slušné heavymetalové EP. Ale oni místo toho tvrdili, že něco podobné jiná kapela na světě nenatočí. V tom mají svým způsobem pravdu. Očividně se jim tento scénář zalíbil a po dalších pěti letech vydávají album nové. V mezidobí samozřejmě nelenili a vydali další a další nesmyslná DVD včetně neuvěřitelné série „Hell On Earth“, kde snad nic jiného než pózy a dvacet skladeb na jeden způsob nebylo... Nové album, „Gods Of War“ bez diskuze překonává album předchozí. „Warriors Of The World“ mělo aspoň tu výhodu, že když si člověk po druhé skladbě zvyknul zmáčknout šestkrát „dopředu“, tak měl ono slušné metalové EP. Jenže v případě „Gods Of War“ to bude na programování náročnější. Aby jednu skladbu doprovázely dvě mezihry, to umí opravdu asi jen MANOWAR! Osobně mám hudbu této kapely v oblibě, byť jde především o starší alba, ale opravdu nemám potřebu poslouchat víckrát tak neuvěřitelně nudné mezihry plné vyprávění pohádkových příběhů z dob, kdy světu vládl černý vítr, oheň a ocel. Když si to spočteme a budeme brát pouze regulární skladby (tj. ty, které se drží schématu započatém na „Battle Hymns“ a metronom aspoň trochu cvaká) dojdeme k číslu šest z patnácti (bez bonusů), sedm pokud budeme počítat závěrečnou „Hymn Of The Immortal Warriors“ za baladu a ne outro. A nejhorší je, že z těch šesti jsou jen dvě relativně chytlavé, na poměry MANOWAR dobré heavymetalové písně („King Of Kings“, „The Sons Of Odin“). Vezmeme-li v úvahu, že obě byly již na singlu, pak mi přijde „Gods Of War“ jako úplně zbytečná nahrávka. Album ještě obsahuje bonusovou skladbu „Die For Metal“ a pokud vám její úvodní rif přijde povědomý, věřte, že si jej vypůjčili ze slavného „Kashmiru“, jinak je to klasický pochod za slávu metalu.
O textové stránce se netřeba zmiňovat, snad jen to, že z jejich náhodného generátoru textů opět vymazali několik slov, aby se „válka, metal, krev a meč“ ještě více nakoncentrovaly v jednotlivých verších. A asi si vzpomněli, že kdysi se inspirovali severskou mytologií a tak přibylo slovo „Odin“. A přeodinováno je tu poněkud moc. V „Glory Majesty Unity“ se dokonce dočkáme oživení „Warriors Prayer“ z pohádky na dobrou noc z alba „Kings Of Metal“. Jinak se ale nic nezměnilo, a tak mě texty nechávají chladným. Hudebně je to však velký propad. Ze všech těch prázdných chvastounských řečí, jak je nové album skvělé, se nedá brát vážně ani slovo. „Gods Of War“ si bez zaváhání odnáší cedulku nejhorší album kapely.
Jednoznačně nejhorší album v historii kapely. Dvě slušné skladby na víc jak hodinu hudby, kterou vesměs tvoří neuvěřitelně nudné mezihry, snad ani nemůže být myšleno vážně. Jenže v očích MANOWAR to vážně míněno je a dokonce jde o nejlepší album všech dob...
3 / 10
Eric Adams
- zpěv
Karl Logan
- kytara, klávesy
Joey DeMaio
- basa, klávesy
Scott Columbus
- bicí
1. Overture To The Hymn Of The Immortal Warriors
2. The Ascension
3. King Of Kings
4. Army Of The Dead, Part I
5. Sleipnir
6. Loki God Of Fire
7. Blood Brothers
8. Overture To Odin
9. The Blood Of Odin
10. The Sons Of Odin
11. Glory Majesty Unity
12. Gods Of War
13. Army Of The Dead, Part II
14. Odin
15. Hymn Of The Immortal Warriors
16. Die For Metal (Bonus)
The Lord Of Steel (2012)
Battle Hymns MMXI (2010)
Thunder In The Sky (EP) (2009)
Gods Of War Live (2007)
Gods Of War (2007)
The Sons Of Odin (EP) (2006)
The Dawn Of Battle (single) (2002)
Warriors Of The World (2002)
Hell On Stage (Live) (1999)
Hell On Wheels (Live) (1997)
Louder Than Hell (1996)
The Triumph Of Steel (1992)
Kings Of Metal (1988)
Fighting The World (1986)
Sign Of The Hammer (1984)
Hail To England (1984)
Into Glory Ride (1983)
Battle Hymns (1982)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Magic Circle Music
Stopáž: 1:13:38
Produkce: Joey DeMaio
Studio: Galaxy studios
Shodou okolností jsem si včera pouštěl hity dávné minulosti této kapely ("Carry On", "Bridge Of Death", "King", nebo "Power Of Thy Sword") a když člověk srovnáná tuto éru s novinkou "Gods Of War", tak se prostě nemůže ubránit zklamání a do určité míry i rozhořčení. Dnešní tvorba kapely je složena následovně - 50% promokecy a vychvalování sama sebe, 15% slaboduchých preludií a interludií, 15% mizerná hudba, 15% celkem ucházející hudba, která je ale vykradena z vlastních starších desek a konečně 5% docela obstojné nové tvorby, což je ale na kladné hodnocení málo. V mých očích se MANOWAR proměnili v nechutnou záležitost, která už téměř nemá nic společného s duchem původní (ač samozřejmě i tenkrát dost ujeté) kapely.
Dodrbávať MANOWAR je dnes nesmierne populárne. Dokonca aj v Nemecku sa odžískované mastné hlavy trhajú z reťazí - po legendárnom ("si pripravený zomrieť pre metal?") rozhovore v Rock Harde som si tento mesiac prečítal v Metal Hammeri šokujúco kritický rozbor všetkého, čo robia Joey a spol. zle a akí sú smiešni. Čo už, každý má právo na názor, len to celé niekedy vyzerá a má zmysel asi ako zdrvujúce útoky znalcov Dostojevského na čitateľov komiksov.
MANOWAR sa nemenia, hrajú, spievajú a pózujú stále tak, ako to robili v osemdesiatych rokoch. Samozrejme, staršie albumy zostávajú nedotknuteľné, ale novinka ma baví minimálne tak, ako všetko, čo urobili v deväťdesiatych rokoch. "Gods Of War" je pre mňa ako "Blood On Ice" od BATHORY dotiahnutý po zvukovej stránke - s čerešničkou na torte v podobe "Die For Metal", hymnou niekde medzi "Metal Warriors" a "Warriors Of The World United".
No a čo sa tých wagnerovských medzihier a "nudných intier" týka, čakať od spracovania témy severskej mytológie, že bude dynamicky, pesničkovo odsýpať... ROFL! ;o)
Nevím jestli je "Gods Of War" (2007) nejhorším albem MANOWAR, ale určitě je podle mne jedním ze dvou nejhorších. Vždyť už předchozí výtvor "Warriors Of The World" (2002) byla pěkná zhovadilost. Už jsem si však na stav věcí okolo druhdy velmi dobré a druhdy mé oblíbené kapely zvykl, takže překvapení se nekonají. Je to škoda, že skupina plná tolika znamenitých hudebníků, dokáže takhle klesnout a podřídit veškerý svůj um, výhradně ve prospěch dávno ohranému vzorci, který už sice dávno nemá údernost a sílu své minulosti, ale prostě vynáší. A ještě navíc má tu drzost obalovat celý výtvor cancy o vlastní jedinečnosti. Opravdu jsem měl rád alba jako "Sign Of The Hammer" (84), "Fighting The World" (87) nebo "Kings Of Metal" (88), která považuji za vrcholná a která přinesla mnoho vynikajících písní. Pochopil jsem i jejich tah v podobě výpravného konceptu "Triumph Of Steel" (92) a i ten třeskutě průměrný kolovrátek "Louder Than Hell" (96) jsem ustál jako jejich příznivec, ale tohle nemá dosud obdoby. Na celém 70ti minutovém albu je 16položek z nichž pouze 7 jsou metalové skladby, zbytek jsou intra, chóry a jiné zbytečné trapnosti na nahnání délky alba. Z oněch 7 písní je pak při nejlepším polovina použitelných a konkurence schopných.
MANOWAR kdysi poslouchal snad každý. S nadšením a oprávněně, řekl bych. Ovšem peripetie, které kapela prodělala po vydání minulého alba „Warriors Of The World“ (2002), z tohoto konstatování udělaly už jen bolestnou vzpomínku. Pryč je všechno, co mělo kdy smysl, a zbyl jen bezpohlavní patos, směšná hra na vojáčky a čtveřice amerických heavy metalových rentiérů schovávajících se za severskou mytologii v domnění, že jim tato vytrhne trn z paty. Nevytrhne. Šestnáct položek „Gods Of War“, z nichž ovšem jen polovina s řádným hudebním obsahem (v tomto kontextu o srovnání s podzimním EP „The Sons Of Odin“ ani nemluvě) a z ní jen další polovina bez uzardění poslouchatelná, jim tenhle trn zarazilo tak hluboko, že s ním jen tak někdo (a něco) nehne ani omylem.
Pojď to zase jednou zkusit bez osočování a zbytečných invektiv, Darkmoore, však jsi tu kapelu měl kdysi i rád. Tak tedy nová deska a texty ponechme stranou. Fakta: 1) Neuvěřitelně rozkouskované, přeintrované a přemluvené. 2) Neuvěřitelně nápadově vydojené, ohrané a natahované. 3) Podivně nazvučené. Vlastní domněnky z toho vyplývající: 1) a 2) Nemohoucnost mluvky DeMaia složit kloudnou novou (popřípadě vícero kloudných) melodii, aniž by sám sebe vykrádal nebo nebyl neuvěřitelně patetický, přitom však veskrze předvídatelný. 3) zastydlost (asi záměrná), jenže s takovýmhle zvoučkem jsou králové nejen bez koruny, ale navíc i nazí jako ten pověstný císař. A tomu se přece smějí i děti...
Asi je zbytočné vyjadrovať sa k MANOWAR za každú cenu, takže iba zopár postrehov, ktoré snáď toto hodnotenie urobia vecným:
- Prečo kapela, ktorá nemá problém dotiahnuť jednorázovo na pódium symfonický orchester, používa v symfonických intrách na albume (ktorý tu po nich zostane navždy) syntetické zvuky, za ktoré by sa dnes hanbili aj BAL-SAGOTH? Kvalitný symfonický plugin do nahrávacieho software EWQLSO Silver Bundle stojí $265, koľko stáli kožené odevy na foto session MANOWAR?
- Popri všetkom pátose a prvoplánových metalových klišé nie je "Gods Of War" až také zlé dielo. Na to, aby ho rozumný človek ocenil, musí zabudnúť na všetky promobláboly z pera Pragokoncertu, samodeklarované absolutóriá, ktoré vypustili z úst členovia MANOWAR a nikdy nevidieť ani jednu fotografiu kapely.
- Takisto treba zabudnúť na to, že niekto niekedy nazval tento album epickým. Nemýliť si pojmy epickosť a rozdrobenosť, v niektorých momentoch dosahujúcich úroveň zvukovo upratanej demoverzie.
- Posledná vec, ktorá prekáža, je silácke frázovanie Erica Adamsa a texty, hraničiace s telefónnym zoznamom severského panteónu, porozhadzovaným medzi ľubovoľné slovesá, predložky a spojky.
Zbytok príliš neoslní, no ak už máme prijať za kvalitatívnu latku úroveň súčasnej heavy metalovej scény, MANOWAR v sebe nesú čosi zaujímavé, čo miestami presakuje cez povrch. Nie je to nič, o čom sami vedia, čo však mne ako poslucháčovi môže byť jedno. Nakoniec, aj insitní maliari môžu občas práve vďaka svojej insitnosti a nezaťaženosti akýmikoľvek teoretickými nárokmi priniesť čosi obohacujúce.
MANOWAR jsou zábavná kapela a "Gods Of War" je zábavné album. Ne že by to byl materiál až tak oslnivý... ale bylo by rozhodně škoda kdyby nevyšel, protože bych se nomohl bavit nad duchapřítomnými postřehy intelektuálních redaktorů, které kontruje hysterické volání po spravedlnosti ze strany fun clubu zhrzených náctiletých Fanoušů. Pravda je že novinka samozvaných králů metalu neni nikterak zázračným počinem. Album je dlouhé, nudné a ortodoxně true metalové. Na druhou stranu se dá mezi skladbami vyhrabat i několik kousků, které si vcelku rád poslechnu. Bráno z hlediska konceptu se podle mého názoru nezadařilo, stejně tak jako z hlediska využití orchestru. Ale občas někde skrze tu šeď kvalitní heavy metal přece jen probleskne. Jelikož mám rád předchozí alba MANOWAR hodnotím novinku jako podprůměrný počin. Kdybych jí měl postavit vedle některých báječností které hevíková scéna občas vyvrhne, asi bych musel dát víc. Škoda že kapela nenavázala na bestiální závěr předchozího alba, bylo by určitě zajímavé slyšet MANOWAR hrát death s melodickým vokálem.
Mám rád hrdinské eposy, mám rad Howarda a jeho Conana, milujem Tolkiena a jeho Stredozem. Mám rád metal a dokonca mám rád aj staré albumy od MANOWAR („Kings Of Metal“ (1988) a „The Triumph Of Steel“ (1992)). No to s čím prišli MANOWAR na „Gods of War“ je niečo neskutočne hrozné, hlúpučké a detinské. Už na predchádzajúcich albumoch bola ich produkcia viac ako zlá, no novinka prekonala mnohonásobne všetky moje negatívne očakávania. Takáto kolekcia nechutného vykrádania samých seba, úpadku na to najhlbšie dno a absolútnej hudobnej impotencie, sa len tak nevidí. V prípade, že by na CD nedali bonus v podobe textovo infantilnej skladby „Die For Metal“, už by dokonca ani o sebe nemohli hovoriť, ako o metalovej skupine. Smutné ako dokáže kapela klesnúť a pritom z vlastného úpadku robiť vývoj (čítaj: „z hovna upliesť bič“). No najsmutnejší na MANOWAR je stav ich fanúšikovskej základne, ktorá im zhltne všetko aj s navijakom.
Bohužiaľ, jedna z najhorších kúp do mojej zbierky. Sklamanie, najmä po "veľkohubých" vyhláseniach kapely pred vydaním,čo za pecku vytvorili. Pátos a pátos znie z celého albumu. Pripadá mi to ako nejaká nepodarená divadelná hra(opereta) sem - tam prerušená Manowarom. Dnes som si CD pustil po dlhej dobe, oprostiac sa od pôvodných negatívnych emócií, naladiac sa veľmi ústretovo voči tomuto počinu. Ale márna snaha, je to hrôza, tam je skutočnej hudby minimum. Overtúra ,recitatív,overtúra ,medzhra..... Ani ryba, ani rak, ani sympho, ani metal, ako som už spomínal nepodarená divadelná hra so scénickou hudbou. CD pôjde hlboko do archívu.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.