Úvodem několik nezbytných informací. „Ire Works“ je první nahrávkou „dillingerů“ v obměněné sestavě – bez zakládajícího člena Chrise Pennieho (za bicí soupravou jej vystřídal Gil Sharone), a též bez kytaristy Briana Benoita, který již delší dobu laboruje s poraněnou rukou (náhradu našli TDEP v podobě Jeffa Tutlea, jenž se však natáčení desky neúčastnil). Tolik biografické údaje, nyní přejděme k hudbě samotné.

V prvé řadě by se dalo říci, že novinka je určitým kompilátem obou předchozích řadovek, i když se to může zdát vůči kapele docela nefér. „Ire Works“ totiž z valné většiny tvoří zdařilý výtah best-of prvků zdobících „Calculating Infinity“ a „Miss Machine“, který je umně sloučen do líbivého, rozmanitého, avšak nikoliv roztříštěného celku; to vše doplněno milým bonusem v podobě experimentování a častějších hrátek s elektronikou a ruchy (ale třeba i smyčci, trumpetou či pianem). Z long-play debutu si kapela vypůjčila slušnou porci agresivity a zběsilou instrumentální ekvilibristiku, z druhé desky pak značnou melodičnost a uvolněnost, kterou bůhvíproč někteří příznivci tohoto seskupení dodnes nezkousli. Oproti předešlému záseku je však oboje několikráte znásobeno, takže umírněnější skladby jsou více „radio friendly“, mathcoreové záležitosti naopak značně přiostřeny. A co je podstatné, skloubeny jsou způsobem, který v žádném případě nepůsobí jako pěst na oko. Jednotlivé pasáže do sebe naopak zapadají bez jakýchkoliv problémů a tvoří plně funkční kolekci složenou z pestrobarevných prvků.

Nuže, co konkrétně nová deska nabízí? Hned úvodní „Fix Your Face“ s hostujícím Dimitri Minakakisem (původní vokalista TDEP) i následující „Lurch“ představují díky typicky odsekávaným, „dillingerovským“ konturám pořádnou ránu mezi oči (z podobného soudku je třeba i „82588“ či takřka „meshuggovská“ „When Acting As A Particle“). Zklidnění přichází se skvělými a chytlavými hitovkami „Black Bubblegum“, „Milk Lizard“ či „Dead As History“, kteréž se nesou přibližně v tendencích zmíněných melodických kousků z „Miss Machine“. Dále zde nalezneme například experimentální koláž v podobě „When Acting As A Wave“, téměř striktně elektronickou „Sick On Sunday“..…a tak dále, a tak dále (za zmínku stojí mj. i účinkování MASTODONta Brenta Hindse v předposlední „Horse Hunter“).

Jedna z nejočekávanějších desek letošního roku rozhodně nezklamala. Ba naopak – je výborná, skutečně baví a bavit bude ještě dlouho. Ale co si budeme nalhávat, i přes svou značnou různorodost nepůsobí natolik překvapivě jako svého času „Miss Machine“, která pro mne zůstává v diskografii THE DILLINGER ESCAPE PLAN číslem jedna (i když je to jen o chlup). Podstatné je, že fanoušek kapely dostane od „Ire Works“ přesně to, co si přál – našlapanou, dynamickou, pestrou, zábavnou a brilantně zvládnutou nahrávku. Ukázkový příklad toho, jak má vypadat současná tvrdá kytarová muzika.